abych neuslyšel hlas,

něžných retů měkký hlas
z protějšího břehu.

Proto jsem ti políbit
nechtěl úběl čela,
proto zapřel jsem svůj cit,
bázlivě svůj zapřel cit.
Krev má vzdorně vřela.

Vřela a vře dneska zas
pro tvých očí něhu.
Opět mučí mne ten hlas,
něžných retů měkký hlas
z protějšího břehu.

A já k tobě nepřišel
v roztoužení tklivém.
Ruce jsem si zahřát chtěl,
mrtvé ruce zahřát chtěl
na tvém srdci živém.


Na dnešek měl jsem pěkný sen

Na dnešek měl jsem pěkný sen
o tobě, moje milá.
Zdálo se mi, však zdálo jen,
že jsi mou ženou byla.

Tvrdý chléb chudoby rádi jsme
v lásce lámali spolu.-
Byl večer. Seděli za tmy jsme
u neprostřeného stolu.

Touha má kvésti počala.
Líbal jsem tvoje ruce.
Hlubokým dechem se zdvihala
hruď tvoje dětská prudce.- - -

V tom jsem se vzbudil. Na zemi
zavládlo přítmí ranní.
Skutečnost sevřela srdce mi
ledově studenou dlaní.

Zase mně nemožnou zdála se
jistota krutého děje,
že sladká tíž tvého těla se
v náručí jiného chvěje,

že se tvá bytost zářivá
dechem jiného chvěje,
že mi než lítost nezbývá,
hořkost a beznaděje.-

Vstal jsem a pokojem kráčel jsem
dlouhými, prudkými kroky.
Budoucí život svůj viděl jsem,
dny marné a marné roky.




U okna stanul jsem. V svítání
spaly neznámé dálky.
Tam život je, bouří povstání
a zuří vražedné války.

Nutno je v životě účast mít,
k některé přidat se straně
a svoje srdce nastavit
dobře mířené ráně.


Buď matka boží pomocná

Buď matka boží pomocná
ti v stavu přetěžkém.
Má milá, jsi prý nemocná.
Prý chodíš s útěžkem,
cha cha!
prý chodíš s útěžkem.

V srdci ti píseň dozněla
tulácké svobody.
Vyhledala sis manžela
pro svoje porody,
cha cha!
pro svoje porody.

Lásce, co v srdci kvetla kdys,
ať lehká zem je jí!
Kdybys mou byla, jistě bys
nebyla v naději,
cha cha!
nebyla v naději.

Jsem na škodu jen bližním svým,
vlasti a národu.
Spaluju dechem mrazivým
veškerou úrodu,
cha cha!
veškerou úrodu.

Můj zrak se vášní zakalil,
z mých retů dýchal blín.
Buď ráda, že jsem nespálil
tvůj požehnaný klín,
cha cha!
tvůj požehnaný klín.