Monday, December 04, 2006

Toto je... toto je místo kam patřím...

Každýho tu znám... i když sem je nikdy neviděl, nikdy sem s nimi
nemluvil, možná už se nikdy neozvou... Všechny vás poznám...

Zasraný děti. Zase sedí na telefonní lince. Všechny sou stejný...
Můžeš se stavit o prdel,že jsme všichni stejný... byly jsme krmení lžičkou dětskýho sunaru ve škole,když jsme měli hlad na řízek... kousky masa které jste dovolili proklouznout,byly už použité a bez chuti. Byly sme dominováni sadistou, ignorováni tupcem.
Je par takových co něco naučili nás ochotných žáků, ale takových je jako kapek
vody v poušti.