Klasické kryptografické algoritmy (klasické šifry) dělíme na
• Substituční šifry – nahrazují každý znak kódované zprávy jiným znakem (matematicky se jedná o substituci jednoho znaku za jiný znak). Aby se získala původní zpráva, musí příjemce zprávy znát substituci a vykonat inverzní substituci každého znaku doručené šifrované zprávy. Substituční šifry podle složitosti rozlišujeme:
o Monoalfabetické substituční šifry – realizují jednoduchou substituci každého znaku původní zprávy jiným znakem, který je abecedně posunut o konstantní počet míst. Jiným typem monoalfabetických šifer jsou šifry získané permutací (definovaným přeuspořádáním znaků zprávy) a klíčem (každý znak zprávy je nahrazen jiným znakem z klíče; klíč nesmí obsahovat duplicitní znaky). Hlavní nevýhodou monoalfabetických šifer je to, že šifrovaná zpráva má stejné frekvenční a statistické charakteristiky jako původní (nešifrovaná) zpráva.
o Polyalfabetické šifry – jejich podstatou je použití více substitucí, které se střídavě aplikují na každý znak původní zprávy. To znamená, že jeden znak původní zprávy může být v šifrované zprávě nahrazen různými znaky, což přináší rovnoměrnější distribuci znaků šifrovaného textu.
• Transpoziční šifry – které využívají jako enkrypční/dekrypční transformaci transpozici znaků původní zprávy, tj. znaky původní zprávy se nemění, jenom mění svou pozici.