Vikingové

Umění
Runové nápisy
Runové nápisy jsou primárními prameny o životě Vikingů. I přes to, že jsou strohé, informují o myšlenkových pochodech, způsobu myšlení a sociálních poměrech ve své době.
Úplně ty první se objevily okolo roku 200. Autory první runové abecedy o 24 znacích tzv. futharku byli Germáni. Předlohou jim bylo několik jihoevropských abeced. Vikingové ale používali tzv. mladší futhark, který měl 16 znaků. Dal by se rozdělit na tři různé řady: na runy dánské neboli všeobecné, švédsko-norské, které se vyskytovaly především ve východním Švédsku a jižním, západním Norsku a norských koloniích na západě, a tzv. halsingské, které vznikly vynecháním nožky u každého znaku, je to určitý druh kryptického nebo kurzívního písma a vyskytuje se v severním Švédsku. Runové znaky se psaly na tzv. „runové kameny“, které byly roztroušeny po celé Skandinávii, ale i v zahraničí, nebo na skrytá místa (spodní nebo zadní části předmětů). Darovávaly se mrtvým jako náhrobní kameny, zvěstovaly světu chvályhodné činy, vyprávěly o králích, náčelnících či udatných bojovnících, kteří padli v bitvě - mimo vlast. Nejvíce runových kamenů se nalézá ve Švédsku. Lidé věřili, že runové znaky mají magickou moc. Znalci run dokázali tuto moc uvolnit a využít ji ve vlastní prospěch. Runy se nepoužívaly k literární činnosti. Byly pouze posvátnými kameny s mystickou mocí, které byly schopné konat dobro i zlo.