Vikingové

Dopravní prostředky
Nejdůležitější byla loď - vrchol technické dovednosti, nejdokonalejší své doby. Byla nejcennějším majetkem každého Vikinga (obrazová příloha č. 29, 31-33, 34, 35, 38).
Lodní stavitelé vyvinuli kýl, a tak se z veslového člunu stala loď. Velmi zajímavá je, že ještě v 6. století severské národy neznaly plachtu. Délka lodí se pohybovala od 20 - 47 m a šířka dosahovala hodnoty až 7 m. Výška byla až 2,5 m. Nosnost dosahovala 20 t. Významnou předností těchto lodí byl malý ponor. To Vikingům umožňovalo plavit se po řekách až několik kilometrů do vnitrozemí.
Kýl a obě vaznice se vyráběly z jednoho kusu dubového dřeva. Plášť lodi byl ze snýtovaných planěk - vrchní částečně překrývala spodní. Mezery byly utěsněny vlněnými provazci napuštěnými dehtem. Řady planěk se s žebry lodě spojovaly houžvemi, čímž loď nabyla pružnosti nutné pro plavbu na rozbouřeném moři. Do středu byl upevněn podstavec na upevnění stěžně (dlouhý jako polovina lodi). Vesla 3,5 - 6 m dlouhá byla z borového dřeva. Kormidelní veslo bylo umístěno na pravoboku tak, aby bylo lehce ovladatelné.
Mezi menší lodě patřily tzv. aeringer a karfi. Lodě typu karfi si majitelé brali s sebou do hrobu. Lodě typu knarr sloužily k přepravě zboží a k dopravě osob. Byla s nimi podniknuta většina objevitelských cest do severního Atlantiku.
Největší byly tzv. „dlouhé lodě“ (Langskibe, Langskipene). Největší z nich se také nazývaly „dračí lodě“ (drekid, drageskibe a u nás jsou nazývány drakary). Název byl odvozen podle dračí hlavy (obrazová příloha č. 30) na přídi, která měla zastrašit nepřítele. Bývaly 42 - 47 m dlouhé, 7 m široké a ponor měly 1,5 - 2,1 m, stěžeň (24 m) a plachtu (230 - 240 m2). Uvezla 260 osob, pro které tu bylo 60 vesel.
Lodě panovníků bývaly zdobeny řezbami (i zlacené). Plachty bývaly pestře barevné, vyšívané zlatem nebo malované. Panovníci si mezi sebou plachty dávali darem.
Největší památky lodí se nám dochovaly v Norsku. Tři relativně zachované lodě byly nalezeny v Tune (1867), v Gokstadtu (1800) - (obrazová příloha č. 37) - a v Osebergu (1903) - (obrazová příloha č. 39, 40). Zrekonstruované lodě jsou dnes vystaveny v Muzeu vikingských lodí v Bygdöy u Osla. Lodě byly použity jako pohřební schránky pro vysoce postavené osoby. Vydržely v dobrém stavu díky konzervačním účinkům modrého jílu, ve kterém byly uloženy.
Jezdeckým prostředkem bylo nejoblíbenější zvíře kůň. Byl svým pánem tak milován a vážen, že se s ním nechávali i pohřbít.
Těžké náklady se přepravovaly na vozech (pokud nebyl sníh). Měly čtyři těžká kola, dlouhé oje, někdy sundavací střechu. Ty honosnější byly vyřezávané a malované (obrazová příloha č. 36).
V zimě se používaly místo vozů saně. Spodek měly ve tvaru bruslí a oddělitelnou střechu či celý vršek. Bohatší saně měly v rozích vyřezané zvířecí hlavy a na vnějších stranách různé ornamenty.
Posledním dopravním prostředkem, který nesmí být opomenut, jsou lyže.
V zimě se Vikingové raději uchýlili k rodinnému krbu a nepodnikali žádné cesty po studeném a rozbouřeném moři.