Vikingové

Objevení Ameriky Vikingem Leifem Ericssonem je poněkud méně významné, protože se o něm Evropa nedozvěděla. Cesta zůstala uchována pouze v podobě ság, které jsou součást lidového folklóru, který jak bývá zvykem se dědí z generace na generaci. Objevila se i hypotéza, že Kryštof Kolumbus se narodil v městě Bergen na západním pobřeží Norska jako syn bohatého obchodníka a majitele lodí. Kryštof byl otcem poslán k rodinnému příteli do Janova v Itálii na zkušenou. Posléze tu zůstal. Ze ság, které mu byly v dětství vykládány, věděl o cestě Leifa Ericssona. Když se na lodích vydával přes Atlantik do Indie, věděl, že musí narazit určitě na pevninu.
Po uplynutí tohoto období Vikingové po sobě zanechali změněnou zemi. Získala novou kulturu a dovednosti. Objevil se tu ale i feudalismus, který k lepšímu určitě nepřispěl.

Vikingové

Umění
Runové nápisy
Runové nápisy jsou primárními prameny o životě Vikingů. I přes to, že jsou strohé, informují o myšlenkových pochodech, způsobu myšlení a sociálních poměrech ve své době.
Úplně ty první se objevily okolo roku 200. Autory první runové abecedy o 24 znacích tzv. futharku byli Germáni. Předlohou jim bylo několik jihoevropských abeced. Vikingové ale používali tzv. mladší futhark, který měl 16 znaků. Dal by se rozdělit na tři různé řady: na runy dánské neboli všeobecné, švédsko-norské, které se vyskytovaly především ve východním Švédsku a jižním, západním Norsku a norských koloniích na západě, a tzv. halsingské, které vznikly vynecháním nožky u každého znaku, je to určitý druh kryptického nebo kurzívního písma a vyskytuje se v severním Švédsku. Runové znaky se psaly na tzv. „runové kameny“, které byly roztroušeny po celé Skandinávii, ale i v zahraničí, nebo na skrytá místa (spodní nebo zadní části předmětů). Darovávaly se mrtvým jako náhrobní kameny, zvěstovaly světu chvályhodné činy, vyprávěly o králích, náčelnících či udatných bojovnících, kteří padli v bitvě - mimo vlast. Nejvíce runových kamenů se nalézá ve Švédsku. Lidé věřili, že runové znaky mají magickou moc. Znalci run dokázali tuto moc uvolnit a využít ji ve vlastní prospěch. Runy se nepoužívaly k literární činnosti. Byly pouze posvátnými kameny s mystickou mocí, které byly schopné konat dobro i zlo.

Vikingové

• ULL:
Bůh honitby a vynikající lyžař a lukostřelec. Je znám jen v Norsku a Švédsku, nikoliv v Dánsku.
• LOKI:
Je posledním z Ásů, půl bůh a půl ďábel. K jeho osobě se pojí ty nejhorší vlastnosti. Zná lest, zradu a zlo, nikdy však přátelství, je ale chytrý a vyzná se v léčkách a úskocích, dokáže si pomoci z nouze. Se svou manželkou obryní Angrbodou zplodil tři nestvůry: hada Midgardsormra, vlka Fenrira a královnu podsvětí Hel. Jeho potomek je i osminohý kůň Sleipnir, průvodce Odina. Když Loki odmítl truchlit pro Baldra, Ásové ho přivázali ke skále tak, že na něho neustále kapají kapky jedu z hada, který leží nad ním. Lokiho druhá žena Sigyn jed sice chytá, ale když jí kapka unikne, Loki se otřese a s ním celá země - zemětřesení.
Spolu s Ásy na Asgardu žijí Vánové (také Vaenirové), kteří tu mají jen tři zástupce. Všichni tři ovládají sféru erotiky, sexu, plodnosti a početí.
• NJÖRD:
Je nejstarší z trojice bohů. Mimo jiné je dárcem bohatství i bohem námořní plavby, proto dokáže poručit větru. Ale především je bohem plodnosti.
• FREY (= pán):
Je Njördův syn a nejsilnějším a zároveň nejoslavovanějším v této trojice. Je bohem soulože. S jeho kultem se spojují orgie a posvátná prostituce. Největší oblibě se těšil u Švédů, jak dokazují eroticky akceptované sošky a zvyky, na Islandu, v norském Trönnelagu a v Dánsku. Měl moc nad plodností a růstem lidí, zvířat a rostlin, nad deštěm a sluneční září. Jeho posvátným zvířetem je vepř Gullinbursti.
• FREYA (= paní):
Je to sestra Freyova, bohyně lásky a plodnosti, přírody a země. Prosívali ji o pomoc neplodné ženy. Zárověň měla blízko k černokněžnictví a byla bohyní ženské smrti. Připadala jí polovina padlých válečníků na bojištích. Protože je velmi krásná, bývala často předmětem sporů mezi bohy. Po světě putuje ve voze taženém čtyřmi kočkami.

Vikingové

Bohové
Bohové na Asgardu se dělí na dva rody. Nejprve tedy o Ásech, kteří jsou hlavním z obou rodů a tvoří bratrstvo - Aesir.
• ODIN:
Je náčelníkem Aesirů, bohem války a padlých bojovníků, náčelníků, králů, skaldů (zpěváci) a kouzelníkem. Jako osobnost je velkolepý, démotický, hrůzný, sadistický a posedlý touhou po moudrosti a vědění. Vládne duševní extází a mystickým opojením.
Vždy ho doprovázejí jeho kopí Gungui, obrozující prst Draupni, osminohý rychlý kůň Sleipnir. Střeží ho dva vlci a informují ho dva havrani. Buďto sedává ve Valhale na svém trůnu Hlidskjalfu, ze kterého obhlíží svět, nebo se radí s uťatou hlavou Mímiho, nalézá runy, v noci pádí se svým průvodem přes hory, lesy a pole, zjevuje se na bojištích a navštěvuje odsouzence jako vysoká jednooká bytost se širokým kloboukem zahalená do dlouhého pláště. Spojuje v sobě velmi protichůdné vlastnost.
• THOR:
Je druhým členem rodu ásů - svalnatý a velmi energicky založený bůh s rezavým vousem. Má mohutné kladivo Mjöllni, jako symbol i zbraň, železné rukavice, které mu umožňují kladivo používat a opasek, který zdvojnásobuje jeho sílu. Snadno se rozčílí, ale rychle se opět uklidní. Při boji nepoužívá lest ani úskok. Když jede oblohou s kozlím spřežením, burácí hrom. Seveřané si o něm navymýšleli spoustu příběhů. Narozdíl od Odina je bohem prostého lidu a má velký smysl pro humor. Stal se také bohem přírody a zemědělství. Svatebčané se k němu obraceli s prosbou o plodnost nevěsty. Vikingové si zvolili jeho kladivo za svůj symbol, jako protiváhu křesťanskému kříži.
• TYR (také Tiwaza):
Jeho vlastnosti jsou oproti předchozím dvěma bohům nezřetelné. Je o něm známo, že byl udatný a řízný. Při záchraně vlka Fenrira přišel o ruku, bojoval při ragnaröku (zánik světa v severské mytologii) s podsvětním psem Garmem a vodil do Valhaly duše významných bojovníků.
• BALDR:
Syn Odina a bohyně Friggy. Byl krásný, přívětivý a obětavý. Zemřel kvůli lsti boha zla Lokiho: podal slepému bratru Baldra větvičku jmelí a on ji na něj hodil. Na pohřbu museli poslat pro čarodějnici Hyrrokin do Jötunheimu, aby pomohla spustit těžkou pohřební loď na vodu. Hirrokin postrčila loď tak silně, že se země zachvěla a Thor se rozhněval. Královna Hel slíbila, že Baldra propustí ze své říše, když uvidí, že pro něj truchlí celý svět. Ale Loki odmítl, a tak Baldr musel v říši zůstat.
• HEIMDAL:
Je bystrý, bdělý a ostražitý - strážce bohů a hlídač mostu Bifröstu. Jeho atributem je roh Gjallahorn. Podle „Písně o Rígovi“ je právě ten, kdo zplodí tři stavy lidské společnosti - otrocký, rolnický a šlechtický.Lidé se proto nazývají „Heimdalovými syny“.

Vikingové

Kultura
Náboženství
O vikingském náboženství se dovídáme z islandské literatury.
Podle představ Vikingů je středem všeho, podobně jako u Řeků Olymp, velký vrch zahalený v oblacích - Asgard. Stejně jako na Olympu zde sídlí bohové. Nachází se tu Valhala, která je sídlem bojovníků padlých ve jménu boha Odina. Sídlo je od světa odděleno chvějící se duhou, mostem Bifröstem.
Kolem země se rozprostírá obrovský oceán, ve kterém žije nestvůrný had Midgardsormr. Na jeho dalekých březích je skalní svět obrů Jötunheim s hradem Utgardem, kde panuje věčný zmatek. Pod zemí se rozkládá říše smrti Hel. Její východ stráží pes Garm. Do Heliny říše se dostaneme přes most se zlatou střechou, který nás převede přes řeku Gjoll (Hukot). Jméno paláce královny podsvětí Hel je odvozeno od chladu a pouště. Všechno je opravdu velmi podobné řecké mytologii. I to, že se zde ozývají hrůzostrašné výkřiky a kvílení mrtvých.
Raganarök
Nic není věčné, i bohové nemohou žít věčně. Raganarökem je v severské mytologii nazván zánik světa, doba zkázy a soumrak bohů.
Yggdrasil
Yggdrasil je strom - jasan - obrovitých rozměrů, který je symbolem světa s jeho dobrem i zlem, radostí, starostí a utrpením. Koruna se dotýká samotných nebes a její větve se klenou nad celou zemí. Jeho tři kořeny, které ohlodává had Nidhögg, sahají do Helu, Jötunheimu a světa lidí Midgardu. Kmen Yggdrasilu odolává proti hnilobě a plísni a čtyřem jelenům, kteří ohlodávají jeho pupeny. Ve větvích sedí orel, který má mezi očima jestřába. Mezi orlem a hadem Nidhöggem pobíhá klevetivá veverka, která nosí sem tam slova zla. U paty stromu pramení dvě studně. Jedna patří bohovi moudrosti Mími a druhá je bohyně osudu Urd. Na posvátném místě u studny bohyně Urd sídlí tři nějvyšší norny (bohyně minulosti, přítomnosti a budoucnosti: Urd, Verdandi a Skuld), které za všechna trápení Yggdrasilu přinášejí útěchu a osvěžení, zavlažují ho, aby neuschl a jejich medová rosa je potravou včel. Zde se schází také thing (sněm) bohů.

Vikingové

Oblečení a šperky
Jako prameny nám poslouží nálezy z odkrytých hrobů, které ale nejsou příliš dochované, dále tapisérie zobrazující tamější společnost nebo zápisky obchodníků.
Civilní oděv mužů se skládal ze silného vlněného kabátce s dlouhými rukávy. Ti bohatší, kteří si to mohli dovolit, nosili kazajku s rukávy dlouhými až na zem. Kabátec mohl býti přepásán, ale zpravidla splýval volně, jen v pase byl ušit tak, aby přiléhal k tělu. Chudí nosili dlouhé přiléhavé kalhoty a ti bohatí široké, podkasané, podobné pumpkám. Množství látky bylo symbolem majetku. Na hlavě nosili špičatou či oblou čapku z kůže či látky.
Ženy si přes jemnou košily oblékaly šaty bez rukávů dlouhé až na zem s vlečkou. Přes šaty se nosila v cípy splývající kápě bez rukávů. Vlasy bývaly svázány na šíji do uzlu. Byly skryté buď v síťce či pod pokrývkou hlavy. Mladším - dívkám - bylo dovoleno nosit méně okázalý oděv: krátkou sukni a vysoké boty.
Protože byl oblíben přepych, Vikingové v tomto směru nešetřili. Oblečení bylo z velice drahých látek (brokát, čínské hedvábí).
Nejdůležitější ozdobou byla pro Vikinga vlněná nebo hedvábná čelenka často protkaná zlatou nití. Tu směli nosit pouze válečníci. Mimo jiné nosili muži také náramky pletené či různě stočené ze zlata či stříbra. Byla to odměna od králů pro členy své úspěšné družiny nebo pro skaldy (zpěváci).
Okolo krku dámy nosily zavěšené šňůry perel, na tenkých řetízcích měly pověšeny nůžky, pouzdro na jehly, nůž a klíče. Na krku či ve vlasech byste mohli zahlédnout zlaté či stříbrné kruhy. Na prsou nosily soupravy oválných miskovitých spon ze želvoviny. Mezi ně patřila i kulatá nebo trojlistá spona, součást kořisti manželů.

Vikingové

Dopravní prostředky
Nejdůležitější byla loď - vrchol technické dovednosti, nejdokonalejší své doby. Byla nejcennějším majetkem každého Vikinga (obrazová příloha č. 29, 31-33, 34, 35, 38).
Lodní stavitelé vyvinuli kýl, a tak se z veslového člunu stala loď. Velmi zajímavá je, že ještě v 6. století severské národy neznaly plachtu. Délka lodí se pohybovala od 20 - 47 m a šířka dosahovala hodnoty až 7 m. Výška byla až 2,5 m. Nosnost dosahovala 20 t. Významnou předností těchto lodí byl malý ponor. To Vikingům umožňovalo plavit se po řekách až několik kilometrů do vnitrozemí.
Kýl a obě vaznice se vyráběly z jednoho kusu dubového dřeva. Plášť lodi byl ze snýtovaných planěk - vrchní částečně překrývala spodní. Mezery byly utěsněny vlněnými provazci napuštěnými dehtem. Řady planěk se s žebry lodě spojovaly houžvemi, čímž loď nabyla pružnosti nutné pro plavbu na rozbouřeném moři. Do středu byl upevněn podstavec na upevnění stěžně (dlouhý jako polovina lodi). Vesla 3,5 - 6 m dlouhá byla z borového dřeva. Kormidelní veslo bylo umístěno na pravoboku tak, aby bylo lehce ovladatelné.
Mezi menší lodě patřily tzv. aeringer a karfi. Lodě typu karfi si majitelé brali s sebou do hrobu. Lodě typu knarr sloužily k přepravě zboží a k dopravě osob. Byla s nimi podniknuta většina objevitelských cest do severního Atlantiku.
Největší byly tzv. „dlouhé lodě“ (Langskibe, Langskipene). Největší z nich se také nazývaly „dračí lodě“ (drekid, drageskibe a u nás jsou nazývány drakary). Název byl odvozen podle dračí hlavy (obrazová příloha č. 30) na přídi, která měla zastrašit nepřítele. Bývaly 42 - 47 m dlouhé, 7 m široké a ponor měly 1,5 - 2,1 m, stěžeň (24 m) a plachtu (230 - 240 m2). Uvezla 260 osob, pro které tu bylo 60 vesel.
Lodě panovníků bývaly zdobeny řezbami (i zlacené). Plachty bývaly pestře barevné, vyšívané zlatem nebo malované. Panovníci si mezi sebou plachty dávali darem.
Největší památky lodí se nám dochovaly v Norsku. Tři relativně zachované lodě byly nalezeny v Tune (1867), v Gokstadtu (1800) - (obrazová příloha č. 37) - a v Osebergu (1903) - (obrazová příloha č. 39, 40). Zrekonstruované lodě jsou dnes vystaveny v Muzeu vikingských lodí v Bygdöy u Osla. Lodě byly použity jako pohřební schránky pro vysoce postavené osoby. Vydržely v dobrém stavu díky konzervačním účinkům modrého jílu, ve kterém byly uloženy.
Jezdeckým prostředkem bylo nejoblíbenější zvíře kůň. Byl svým pánem tak milován a vážen, že se s ním nechávali i pohřbít.
Těžké náklady se přepravovaly na vozech (pokud nebyl sníh). Měly čtyři těžká kola, dlouhé oje, někdy sundavací střechu. Ty honosnější byly vyřezávané a malované (obrazová příloha č. 36).
V zimě se používaly místo vozů saně. Spodek měly ve tvaru bruslí a oddělitelnou střechu či celý vršek. Bohatší saně měly v rozích vyřezané zvířecí hlavy a na vnějších stranách různé ornamenty.
Posledním dopravním prostředkem, který nesmí být opomenut, jsou lyže.
V zimě se Vikingové raději uchýlili k rodinnému krbu a nepodnikali žádné cesty po studeném a rozbouřeném moři.

Vikingové

Nástroje
Vikingové byli velmi zručnými řemeslníky. První místo patřilo kovářům. Tato činnost souvisela s každodenním životem všech lidí, protože vyráběli zbraně, nástroje a nářadí. Kovář byl váženým občanem a jeho nástroje mu byly posléze kladeny do hrobu. Bylo vyvinuto truhlářské a zemědělské náčiní a i k rybolovu Vikingové používali podobné pomůcky jako se používají dnes. Byly nalezeny potřeby k šití a vaření.
Keramika nebyla všeobecně rozšířeným materiálem. Velmi rozšířený byl mastek, dřevo a železo. Také byly nalezeny pomůcky, ze kterých lze usuzovat, že Vikingové vyráběli sklo.
Mince, váhy a míry
Mince byly posuzovány podle kvality materiálu a hmotnosti. Byly nalezeny stříbrné poklady, kde se mezi ostatním stříbrem vyskytovaly rozlámané mince přesně podle potřebné hmotnosti nebo mince s dírkou či očkem, které sloužily jako amulet či přívěšek.
První mince se začaly razit koncem 9. století. Severští mincíři se snažili napodobit dorestadskou minci Karla Velikého z počátku 9. století, ale pro svou nevzdělanost nerozuměli nápisům, a tak je zkomolili. Nedlouho potom se ale začaly objevovat první severské motivy - mužské portréty, čtvernožci, ptáci, lodě,...
Mince druhé poloviny 10. století byly lehké, tenké a často jednostranné. Předlohou jim byly anglické mince. Najdeme na nich bojovné symboly - meč, korouhev, luk a šípy - nebo křesťanské - kříž, boží ruka - a jiné jsou se symboly pohanskými - motiv ptáka (holubice svatého Ducha nebo havran boha Odina), třícípé znamení (symbol trojjedinosti nebo tři štíty) či kladivo (kladivo - zbraň boha Thora, pallium či kříž ve tvaru T).
Vikingové uznávali vlastní systém vah: 1 mörk (hřivna, tj. 0,257 kg) = 8 aurar = 24 ertogar = 240 penningar
O mírách Vikingů se toho ví méně než málo. Snad jen to, že délková jednotka byla podobná římské stopě (29,5 cm).

Vikingové

Řemeslná výroba a životní styl
Zbraně
Mezi hlavní zbraně vikingského bojovníka patřily meč, sekera, kopí, luk a šípy. Těmi nejdůležitějšími byly meč a sekera, které každý Viking nosil stále u sebe.
Vikingové používali dvousečný železný meč s dlouhou širokou čepelí. Protože každý Viking miloval přepych a barvy, byly meče i vykládány nebo zlaceny. Nedosahovaly takové kvality jako franské meče, po kterých byla velká poptávka (vývoz - trest smrti).
Narozdíl od meče, který používal snad celý svět, byla sekera čistě severská zbraň. Byla symbolem krvelačnosti a bojechtivosti. Kolem 8. století vznikl první typ sekery tzv. skeggöx neboli bradatice. Její spodní část byla protažena dolů, a tak připomínala bradku kozla. Kolem roku 1000 se ujal druhý typ tzv. široká sekera, která měla tvar pravidelného lichoběžníka.
Kopí mělo tři hroty ve tvaru dlouhého štíhlého listu. Novější byla vykládána stříbrnými geometrickými tvary.
Z luků a šípů se nám dochovaly jen těžké hroty šípů, které byly noseny ve válcovém toulci.
Nůž se vyráběl ze železa, byl jednosečný s dřevěnou či kostěnou střenkou. Muži ho nosili za opaskem a ženy pověšený na řetízku na krku.
Nejdůležitější pro Vikinga byl kulatý a plochý, nepříliš silný dřevěný štít (mohl být pomalován, zavěšovaly se na boky lodí), kroužkové brnění s dřevěnou nebo železnou přilbou. Brnění a přilby (kónický tvar) byly určeny pro vikingské náčelníky a nebyly moc rozšířeny.
Někteří Vikingové - vojáci - trpěli zvláštním typem psychopatie. Měli z boje zuřivé opojení a bojovali bez výzbroje, prostě jen tak (nazývali se berserkové a ulfhe nar). Říkalo se, že je bůh Odin očaroval.
Nejoblíbenějším zvířetem byl kůň a až za ním následoval pes. Obě zvířata svého pána následovala až do hrobu, kde byla spolu s ním pochována. Vikingové byli stejně dobří jezdci, jako mořeplavci a neváhali pro svého koně koupit tu nejkrásnější a nejlepší výstroj. Výstroje bývaly vykládané a bohatě zdobené.