Vikingové v Rusku

Na východ - do Ruska - měli namířeno Švédové. Ti nebyli nazýváni Vikingové, ale říkalo se jim Varjagové. Jejich výpravy nebyly uskutečňovány kvůli kolonizaci, ale jejich cílem bylo zřízení a ovládnutí dlouhých a významných obchodních cest. Opěrné body jejich moci vznikaly u velkých řek ve vnitrozemí.
Před příchodem Varjagů zde existovalo několik malých státečků, které vznikly jako obchodní střediska okolo velkých měst. Na severu byl hospodářským centrem Novgorod (Holmgardhr) u Ilmenského jezera a na jihu Kyjev na řece Dněpru. Roku 862 se chopil moci v Novgorodu Varjag Rurik (obrazová příloha č. 5) a postupně ovládl celý sever. Jeho následník Oleg (obrazová příloha č. 6) říši rozšířil, roku 882 dobyl Kyjev. Poprvé se tak sjednotily malé ruské státečky a vytvořily velkou říši. Pro svou strategickou polohu se hlavním městem říše stal Kyjev.
Jak vyplývá z cestopisů obchodníků, neměli Varjagové ani pole ani vesnice. Živili se obchodem s kožišinami a vyžadovali od sousedních slovanských kmenů platit poplatky. Hlavním Olegovým zájmem byly obchodní styky s Byzancí. A samozřejmě vlivem těchto kontaktů došlo roku 988 k všeobecnému pokřesťanšťování Kyjevské říše. Stalo se to za vlády knížete Vladimíra Svatého, který se nechal pokřtít. V důsledku toho nechal zničit všechny předměty, které měly co dělat s pohanským náboženstvím.
Švédové tu pěstovali obchod s Byzancí a okolními zeměmi až ke konci vikingského období (přibližně 11. století), ale na území dnešního Finska a Pobaltí se zdržovali i ve 12. a 13. století.
Pro rozdíly v kmenové příslušnosti a velmi odlišných jazycích nikdy nedošlo k úplnému splynutí původního a varjažského obyvatelstva. Varjagové nosili tetování, vydržovali si harémy, byli známí neotesanými způsoby a nedodržováním hygieny, nosili sulejmanské meče. Živili se i obchodem s otroky a otrokyněmi. Ale byli pohostinní, udatní, řešili spory souboji tzv. hólmgangy, obětovali bohům zvířata i lidi a měli zálibu v lodích a pohřebních rituálech.