Tyto změny byly hlavní příčinou úpadku Franské říše za vlády Merovejců v 7. století. Obchodní centra v jižní části země upadala. Naproti tomu začal prosperovat zemědělský sever. Odtud také pocházejí dynastie králů Pipina a Karla Velikého. V 8. - 9. století byla říše závislá již jen na zemědělství. Právě za vlády Karla Velikého došlo k prvním vikingským nájezdům.
Během stěhování národů se do Anglie přeplavily kmeny Anglů, Sasů a Jutů. Vyvraždily většinu původního obyvatelstva a na nové půdě začaly zakládat svá panství. Zůstaly tu jen římské paláce a letohrádky, protože noví osadníci věřili, že tam bloudí duchové zavražděných majitelů. V 7. století byla Anglie rozdrobena na sedm malých a navzájem nezávislých království (Mercia, Wessex, Essex, Kent, York, Northumbria a Východní Anglie). V posledních desetiletích 8. století se prvním králem, který ovládal alespoň celou jižní část Anglie, stal vládce Mercie Offa. Ten pěstoval i určité styky s kontinentem a byl to silný panovník. Ale po jeho smrti (roku 796) byla Anglie zmítána vnitřními spory a žádný z následujících králů nebyl schopen říši ubránit proti vpádu Vikingů. A stejně tomu bylo i v severní Anglii (Northumbria) a ve Skotsku.
Ani nejednotné Irsko na tom nebylo o nic lépe. Irové sice boje odehrávající se ve vnitrozemí vyhrávali, ale definitivní porážky nikdy nedocílili.