Norsko

Slovo Norge (Norsko) pochází buď z anglického Norway nebo německého Norwegen (Severní cesta). Po této cestě se dopravovaly kůže tuleňů, mroží kly a kožišiny medvědů.
Norsko bylo orientováno na západ, tedy na Atlantský oceán. Jejich působení se dá rozdělit na severní a jižní část. Z jižní části si Norové podmanili hned z počátku severoskotské ostrovy (Man), uchytili se ve Skotsku, Irsku. Odtud pokračovali do vnitrozemí, kde se ale střetli s Dány. Vydali se i do severní i jižní Francie (střetnutí s dánskými zájmy) a Středozemního moře. Severní část vikingského působení nemůže být spojována s pirátstvím. Tyto výpravy měly hlavně objevitelský ráz, protože některé šlechtické rodiny nebyly ochotny akceptovat sjednocení Norska v 9. století Haraldem Krásnovlasým a volily raději emigraci. Norové se odvážili i do Grónska, na Island a později i do Ameriky. Norsko žilo v té době aktivním životem. Obyvatelstvo bylo rozděleno na řadu samostatných kmenů. Obchodovalo se se Švédskem. Existovala příčná obchodní cesta přes města Jämtland a Trönnelagu a námořní spojení s franskou říší Merovejců.