spanek v praci

Šéfové, kteří se zlobí na podřízené, že si v práci zdřímnou, by měli být občas shovívavější. Jejich zaměstnanci totiž možná trpí syndromem spánkové apnoe, při němž člověk na několik sekund přestane dýchat. Kromě chrápání se syndrom projevuje i nadměrnou denní spavostí. Kvůli zástavám dechu se postižený v noci často probouzí a ráno je malátný a nevyspalý, řekl Robert Vyšehradský ze spánkové laboratoře ve fakultní nemocnici v Martině.

peněženka

Sedmdesátiletý bývalý americký voják Robert Gibson zažil v těchto dnech pořádné překvapení. Po dlouhých 43 letech dostal zpátky peněženku, která mu byla kdysi ukradena. Informoval o tom deník Pittsburgh Post-Gazette. Gibsonovi, který nyní žije ve státě Severní Karolina, zavolali nedávno z Pittsburghu v Pennsylvanii, že tam byla jeho peněženka nalezena. Objevil ji jiný voják v hromadě odpadků nedaleko zastávky autobusu, tedy vlastně přesně tam, kde o ni Gibson v roce 1962 přišel.

Žebrání

Žebrání na internetu má tradici. Skotský milovník ferrari zjistil, že prací v počítačové firmě na rudého koně z Maranella nevydělá a rozhodl se přijít k penězům jinak. O stejně bezpracnou cestu ke skromnější Škodě Octavii Combi se pokouší jeden český podnikavec.Za rok fungování žebravého ferrariwebu si jeho majitel prozatím přišel na 675 liber. Za předpokladu, že bude stejným tempem pokračovat, je vysněné Ferrari F430 jeho za 176let.

to se fakt stalo

Na konci soudu přichází rozsudek. Někdy není lehké ho vynést. Následuje proto výtka obžalovanému.
- Nejdřív páchejte trestnou činnost, pak se nechte odsoudit, teprve potom páchejte novou trestní činnost, protože kdo se v tom má vyznat. Ani vy, ani soud se v tom potom nemůže vyznat.
Někteří obvinění se se soudem chtějí o trestu dohodnout.
- Bylo by lepší, kdyby nějaká ta podmínečka byla, pane předsedo.
Což jim ne vždy vyjde.
- Domnívám se, že rozsudek z městského soudu je nepřiměřeně dlouhý a krutý.
Ale na druhou stranu za pokus nic nedají.
- Pane předsedo, chtěl bych dostat podmínku.
- A myslíte si, že když jste byl již desetkrát trestán, že by to bylo na podmínku?
- Pane předsedo, já bych vám jí dal!

blog

Soukromá Střední škola papeže Jana XIII. ve státě New Jersey oznámila studentům, že musí okamžitě zrušit své deníky na internetu, jinak mohou být ze školy vyloučeni.
Podle ředitele školy Kierana McHugha má rozhodnutí ochránit studenty před pedofily, kteří by mohli prostřednictvím blogu získávat jejich fotografie a další osobní informace. Studenti se proti rozhodnutí školy ohradili. Porušuje prý jejich práva na svobodu projevu. Reverend McHugh však soudí, že pokud opatření může ochránit děti před sexuálním zneužitím, není ho možné považovat za cenzuru.

Enceladu

Enceladus je jedním z mnoha Saturnových měsíců. Má průměr 520 kilometrů a obíhá Saturn ve vzdálenosti 77 800 kilometrů. Snímky pořízené sondou Cassini ukazují, že Enceladus připomíná ledovou kouli se zrcadlícím povrchem. Téměř nemá krátery, ale na povrchu má řadu zlomů a vrásek způsobených geologickou aktivitou. To je právě záhada. Enceladus je příliš malý a příliš studený, takže by na něm žádná tektonická aktivita neměla existovat. Atmosféru tvoří převážně voda a vodík. Zdá se, že póly jsou nejteplejší a že na nich dochází k odpařování ledu. Proč se tak děje, vědci nevědí. Možná to zjistí příští přelet Cassini nad Enceladem v březnu 2008.

Bird

Kvůli obdivu k basketbalové legendě Larrymu Birdovi si muž odsouzený za ozbrojené přepadení posedí ve vězení o tři roky déle. Eric James Torpy měl jít za svůj čin v Oklahomě za mříže na třicet let, tolik však pro něj znamenalo Birdovo číslo 33, že požádal o prodloužení trestu na právě tuto délku. Podle agentury AP nebyl státní zástupce rozhodně proti... "Říkal, že když už má jít ke dnu, tak půjde ke dnu v dresu Larryho Birda. Jeho přání jsme vyhověli a on byl strašně šťastný. A nakonec státní zástupce taky," řekl soudce Ray Elliott. "Za šestadvacet let u soudu jsem nic takového nezažil," dodal pobaveně.

cesta

Jako obvykle, byl jsem zase na služební cestě a jako vždy jsem přespával v hotelu. Byl jsem unaven - ujišťuji Vás byl jsem dokonale střízlivý - a tak jsem jenom došel do pokoje a svalil jsem se na postel. Ani jsem se nanamáhal rozsvítit světlo. Bylo pološero letního večera. Jak jsem tam ležel a přemýšlel jsem o práci příštího dne, nepřítomně jsem upíral zrak na zeď, když se najednou na zdi něco pohlo. To nebylo něco malého jako moucha, nebo jenom stín vzdáleného auta přecházející místností. Byly tam dvě bílé postavy velikosti normálního člověka, které se pohybovaly sem a tam a byly jasně viditelné. Nestydím se přiznat, že jsem ztuhnul strachy. Po několika okamžicích jsem se přinutil vstát a zapnout světlo. K mému ulehčení postavy okamžitě zmizly. Dodnes nevím, co to bylo. Vím jenom, že to bylo něco skutečného, ne-li hmotného.

ANTONOV

Ukrajinský chasník ANTONOV AN-124 Ruslan/Condor dokazuje, že bratři z Východu museli mít vždycky všechno největší. Užitečná zátěž 150 tun mu vynesla pozici největšího dopravního letounu. Na palubu se mohl třeba naložit jeden kompletní raketový systém SS-20 i s příslušenstvím a 88 vojáky. Přepravovaný materiál se do ruslana láduje odklápěcí přídí a zadní nákladovou rampou, uvnitř s jeho rozmisťováním pomáhají dva desetitunové jeřáby. Všechno má na starosti šestičlenná posádka se dvěma piloty, dvěma palubními inženýry, navigátorem a radistou. S civilní verzí An-124-100 byly ustaveny dva světové rekordy.

Zpívající fontána

V roce 1955 se na známkách objevila oblíbená Zpívající fontána společně s blízkým Letohrádkem královny Anny, který je známější spíše pod názvem Belveder. O umělecký námět i o provedení se zasloužil Jiří Švengsbír. O deset let později zpracoval tentýž námět Josef Liesler s J. Herčíkem. V roce 1966 se opět objevila tatáž proslulá fontána, tentokrát zásluhou Cyrila Boudy a L. Jirky. V roce 1968 najdeme ve filatelistickém materiálu renesanční studnu na Malém náměstí, opět práci známého milovníka Prahy Jiřího Švengsbíra.

Štěstí

Štěstí a radost se nedá koupit, praví lidová moudrost. Ale někdy přece... aspoň trošku. Řekla si jedna britská babička a jala se rozdávat na ulici kolemjdoucím pětilibrové bankovky. A proč? No prostě pro radost! Devětasedmdesátiletá Ruby Dickensová prohlásila, že peníze nepotřebuje a že chce takto lidi trošku potěšit. A tak tři dny po sobě nabízela náhodně vybraným chodcům v centru Liverpoolu zmíněnou bankovku. Denně prý rozdala kolem 150 liber, v přepočtu asi šest a půl tisíce korun. Oslovovala hlavně studenty a mladé lidi, kteří vypadali, že peníze potřebují.