Figurální umění
Toto umění se tématicky pojí k mýtům o pohanských bozích, hrdinským ságám, ale i událostem z dávné minulosti. Patří sem tesané a malované obrazové kameny k oslavování mrtvých (někdy obsahují i obrazové pásy k vylíčení děje). Díla vyřezaná ze dřeva (i velké sochy) či vetkána do látky. Bojovníci si nechávali malovat své štíty figurálními výjevy.

Ornamentální umění

Bylo závislé na domácích tradicích a zvycích. Přesto sem přicházely nové prvky z Irska, anglosaské oblasti a Franské říše. Oblíbenější byla zvířecí ornamentika, rostlinná se netěšila takovému obdivu a hlavně nedosahovala takové kvality jako v západoevropských zemích.
K vrcholu tohoto umění došlo krátce před vypuknutím vikingského období (8. století) a s tím se objevil i problém stagnace jejího vývoje. Záchrana přišla v 9. století v podobě nového tvora, který byl medvídětem, štěnětem, kousek měl ze lva i šotka se špičatou čepicí. Vykulené oči na velké hlavě připomínaly brýle. Divoké, malé, vznětlivé, jeho pracky byly neustále v pohybu a chňapaly kolem sebe. Proto se mu také dostalo jména gribedyr „chňapající zvíře“. Svou neustálou činností velmi provokovalo fantazii vikingského umělce.
Koncem 9. století gribedyra vystřídalo „zvíře z Borre“ pojmenované podle místa nálezu u Osla. Ponechalo si neklidné pracky a získalo protáhlý trup, hlavu podobnou masce čelem vždy obráceným k divákovi, zdůrazňovala se plastičnost. V 10. století se objevila zvířecí stočená figura (S) se psí hlavou, která byla vždy zobrazována z profilu. Nazývá se „zvíře z Jellingu“.
V 11. století byl hlavním motivem „jellingský lev“. Opravdu měl postavu lva. Hříva a ohon byly propletené listy a krk a trup byl ovinut hadem.

Vikingové

Umění
Runové nápisy
Runové nápisy jsou primárními prameny o životě Vikingů. I přes to, že jsou strohé, informují o myšlenkových pochodech, způsobu myšlení a sociálních poměrech ve své době.
Úplně ty první se objevily okolo roku 200. Autory první runové abecedy o 24 znacích tzv. futharku byli Germáni. Předlohou jim bylo několik jihoevropských abeced. Vikingové ale používali tzv. mladší futhark, který měl 16 znaků. Dal by se rozdělit na tři různé řady: na runy dánské neboli všeobecné, švédsko-norské, které se vyskytovaly především ve východním Švédsku a jižním, západním Norsku a norských koloniích na západě, a tzv. halsingské, které vznikly vynecháním nožky u každého znaku, je to určitý druh kryptického nebo kurzívního písma a vyskytuje se v severním Švédsku. Runové znaky se psaly na tzv. „runové kameny“, které byly roztroušeny po celé Skandinávii, ale i v zahraničí, nebo na skrytá místa (spodní nebo zadní části předmětů). Darovávaly se mrtvým jako náhrobní kameny, zvěstovaly světu chvályhodné činy, vyprávěly o králích, náčelnících či udatných bojovnících, kteří padli v bitvě - mimo vlast. Nejvíce runových kamenů se nalézá ve Švédsku. Lidé věřili, že runové znaky mají magickou moc. Znalci run dokázali tuto moc uvolnit a využít ji ve vlastní prospěch. Runy se nepoužívaly k literární činnosti. Byly pouze posvátnými kameny s mystickou mocí, které byly schopné konat dobro i zlo.

Vikingové

• ULL:
Bůh honitby a vynikající lyžař a lukostřelec. Je znám jen v Norsku a Švédsku, nikoliv v Dánsku.
• LOKI:
Je posledním z Ásů, půl bůh a půl ďábel. K jeho osobě se pojí ty nejhorší vlastnosti. Zná lest, zradu a zlo, nikdy však přátelství, je ale chytrý a vyzná se v léčkách a úskocích, dokáže si pomoci z nouze. Se svou manželkou obryní Angrbodou zplodil tři nestvůry: hada Midgardsormra, vlka Fenrira a královnu podsvětí Hel. Jeho potomek je i osminohý kůň Sleipnir, průvodce Odina. Když Loki odmítl truchlit pro Baldra, Ásové ho přivázali ke skále tak, že na něho neustále kapají kapky jedu z hada, který leží nad ním. Lokiho druhá žena Sigyn jed sice chytá, ale když jí kapka unikne, Loki se otřese a s ním celá země - zemětřesení.
Spolu s Ásy na Asgardu žijí Vánové (také Vaenirové), kteří tu mají jen tři zástupce. Všichni tři ovládají sféru erotiky, sexu, plodnosti a početí.
• NJÖRD:
Je nejstarší z trojice bohů. Mimo jiné je dárcem bohatství i bohem námořní plavby, proto dokáže poručit větru. Ale především je bohem plodnosti.
• FREY (= pán):
Je Njördův syn a nejsilnějším a zároveň nejoslavovanějším v této trojice. Je bohem soulože. S jeho kultem se spojují orgie a posvátná prostituce. Největší oblibě se těšil u Švédů, jak dokazují eroticky akceptované sošky a zvyky, na Islandu, v norském Trönnelagu a v Dánsku. Měl moc nad plodností a růstem lidí, zvířat a rostlin, nad deštěm a sluneční září. Jeho posvátným zvířetem je vepř Gullinbursti.
• FREYA (= paní):
Je to sestra Freyova, bohyně lásky a plodnosti, přírody a země. Prosívali ji o pomoc neplodné ženy. Zárověň měla blízko k černokněžnictví a byla bohyní ženské smrti. Připadala jí polovina padlých válečníků na bojištích. Protože je velmi krásná, bývala často předmětem sporů mezi bohy. Po světě putuje ve voze taženém čtyřmi kočkami.

Vikingové

Bohové
Bohové na Asgardu se dělí na dva rody. Nejprve tedy o Ásech, kteří jsou hlavním z obou rodů a tvoří bratrstvo - Aesir.
• ODIN:
Je náčelníkem Aesirů, bohem války a padlých bojovníků, náčelníků, králů, skaldů (zpěváci) a kouzelníkem. Jako osobnost je velkolepý, démotický, hrůzný, sadistický a posedlý touhou po moudrosti a vědění. Vládne duševní extází a mystickým opojením.
Vždy ho doprovázejí jeho kopí Gungui, obrozující prst Draupni, osminohý rychlý kůň Sleipnir. Střeží ho dva vlci a informují ho dva havrani. Buďto sedává ve Valhale na svém trůnu Hlidskjalfu, ze kterého obhlíží svět, nebo se radí s uťatou hlavou Mímiho, nalézá runy, v noci pádí se svým průvodem přes hory, lesy a pole, zjevuje se na bojištích a navštěvuje odsouzence jako vysoká jednooká bytost se širokým kloboukem zahalená do dlouhého pláště. Spojuje v sobě velmi protichůdné vlastnost.
• THOR:
Je druhým členem rodu ásů - svalnatý a velmi energicky založený bůh s rezavým vousem. Má mohutné kladivo Mjöllni, jako symbol i zbraň, železné rukavice, které mu umožňují kladivo používat a opasek, který zdvojnásobuje jeho sílu. Snadno se rozčílí, ale rychle se opět uklidní. Při boji nepoužívá lest ani úskok. Když jede oblohou s kozlím spřežením, burácí hrom. Seveřané si o něm navymýšleli spoustu příběhů. Narozdíl od Odina je bohem prostého lidu a má velký smysl pro humor. Stal se také bohem přírody a zemědělství. Svatebčané se k němu obraceli s prosbou o plodnost nevěsty. Vikingové si zvolili jeho kladivo za svůj symbol, jako protiváhu křesťanskému kříži.
• TYR (také Tiwaza):
Jeho vlastnosti jsou oproti předchozím dvěma bohům nezřetelné. Je o něm známo, že byl udatný a řízný. Při záchraně vlka Fenrira přišel o ruku, bojoval při ragnaröku (zánik světa v severské mytologii) s podsvětním psem Garmem a vodil do Valhaly duše významných bojovníků.
• BALDR:
Syn Odina a bohyně Friggy. Byl krásný, přívětivý a obětavý. Zemřel kvůli lsti boha zla Lokiho: podal slepému bratru Baldra větvičku jmelí a on ji na něj hodil. Na pohřbu museli poslat pro čarodějnici Hyrrokin do Jötunheimu, aby pomohla spustit těžkou pohřební loď na vodu. Hirrokin postrčila loď tak silně, že se země zachvěla a Thor se rozhněval. Královna Hel slíbila, že Baldra propustí ze své říše, když uvidí, že pro něj truchlí celý svět. Ale Loki odmítl, a tak Baldr musel v říši zůstat.
• HEIMDAL:
Je bystrý, bdělý a ostražitý - strážce bohů a hlídač mostu Bifröstu. Jeho atributem je roh Gjallahorn. Podle „Písně o Rígovi“ je právě ten, kdo zplodí tři stavy lidské společnosti - otrocký, rolnický a šlechtický.Lidé se proto nazývají „Heimdalovými syny“.