Vikingové

Kultura
Náboženství
O vikingském náboženství se dovídáme z islandské literatury.
Podle představ Vikingů je středem všeho, podobně jako u Řeků Olymp, velký vrch zahalený v oblacích - Asgard. Stejně jako na Olympu zde sídlí bohové. Nachází se tu Valhala, která je sídlem bojovníků padlých ve jménu boha Odina. Sídlo je od světa odděleno chvějící se duhou, mostem Bifröstem.
Kolem země se rozprostírá obrovský oceán, ve kterém žije nestvůrný had Midgardsormr. Na jeho dalekých březích je skalní svět obrů Jötunheim s hradem Utgardem, kde panuje věčný zmatek. Pod zemí se rozkládá říše smrti Hel. Její východ stráží pes Garm. Do Heliny říše se dostaneme přes most se zlatou střechou, který nás převede přes řeku Gjoll (Hukot). Jméno paláce královny podsvětí Hel je odvozeno od chladu a pouště. Všechno je opravdu velmi podobné řecké mytologii. I to, že se zde ozývají hrůzostrašné výkřiky a kvílení mrtvých.
Raganarök
Nic není věčné, i bohové nemohou žít věčně. Raganarökem je v severské mytologii nazván zánik světa, doba zkázy a soumrak bohů.
Yggdrasil
Yggdrasil je strom - jasan - obrovitých rozměrů, který je symbolem světa s jeho dobrem i zlem, radostí, starostí a utrpením. Koruna se dotýká samotných nebes a její větve se klenou nad celou zemí. Jeho tři kořeny, které ohlodává had Nidhögg, sahají do Helu, Jötunheimu a světa lidí Midgardu. Kmen Yggdrasilu odolává proti hnilobě a plísni a čtyřem jelenům, kteří ohlodávají jeho pupeny. Ve větvích sedí orel, který má mezi očima jestřába. Mezi orlem a hadem Nidhöggem pobíhá klevetivá veverka, která nosí sem tam slova zla. U paty stromu pramení dvě studně. Jedna patří bohovi moudrosti Mími a druhá je bohyně osudu Urd. Na posvátném místě u studny bohyně Urd sídlí tři nějvyšší norny (bohyně minulosti, přítomnosti a budoucnosti: Urd, Verdandi a Skuld), které za všechna trápení Yggdrasilu přinášejí útěchu a osvěžení, zavlažují ho, aby neuschl a jejich medová rosa je potravou včel. Zde se schází také thing (sněm) bohů.

Vikingové

Oblečení a šperky
Jako prameny nám poslouží nálezy z odkrytých hrobů, které ale nejsou příliš dochované, dále tapisérie zobrazující tamější společnost nebo zápisky obchodníků.
Civilní oděv mužů se skládal ze silného vlněného kabátce s dlouhými rukávy. Ti bohatší, kteří si to mohli dovolit, nosili kazajku s rukávy dlouhými až na zem. Kabátec mohl býti přepásán, ale zpravidla splýval volně, jen v pase byl ušit tak, aby přiléhal k tělu. Chudí nosili dlouhé přiléhavé kalhoty a ti bohatí široké, podkasané, podobné pumpkám. Množství látky bylo symbolem majetku. Na hlavě nosili špičatou či oblou čapku z kůže či látky.
Ženy si přes jemnou košily oblékaly šaty bez rukávů dlouhé až na zem s vlečkou. Přes šaty se nosila v cípy splývající kápě bez rukávů. Vlasy bývaly svázány na šíji do uzlu. Byly skryté buď v síťce či pod pokrývkou hlavy. Mladším - dívkám - bylo dovoleno nosit méně okázalý oděv: krátkou sukni a vysoké boty.
Protože byl oblíben přepych, Vikingové v tomto směru nešetřili. Oblečení bylo z velice drahých látek (brokát, čínské hedvábí).
Nejdůležitější ozdobou byla pro Vikinga vlněná nebo hedvábná čelenka často protkaná zlatou nití. Tu směli nosit pouze válečníci. Mimo jiné nosili muži také náramky pletené či různě stočené ze zlata či stříbra. Byla to odměna od králů pro členy své úspěšné družiny nebo pro skaldy (zpěváci).
Okolo krku dámy nosily zavěšené šňůry perel, na tenkých řetízcích měly pověšeny nůžky, pouzdro na jehly, nůž a klíče. Na krku či ve vlasech byste mohli zahlédnout zlaté či stříbrné kruhy. Na prsou nosily soupravy oválných miskovitých spon ze želvoviny. Mezi ně patřila i kulatá nebo trojlistá spona, součást kořisti manželů.

Vikingové

Dopravní prostředky
Nejdůležitější byla loď - vrchol technické dovednosti, nejdokonalejší své doby. Byla nejcennějším majetkem každého Vikinga (obrazová příloha č. 29, 31-33, 34, 35, 38).
Lodní stavitelé vyvinuli kýl, a tak se z veslového člunu stala loď. Velmi zajímavá je, že ještě v 6. století severské národy neznaly plachtu. Délka lodí se pohybovala od 20 - 47 m a šířka dosahovala hodnoty až 7 m. Výška byla až 2,5 m. Nosnost dosahovala 20 t. Významnou předností těchto lodí byl malý ponor. To Vikingům umožňovalo plavit se po řekách až několik kilometrů do vnitrozemí.
Kýl a obě vaznice se vyráběly z jednoho kusu dubového dřeva. Plášť lodi byl ze snýtovaných planěk - vrchní částečně překrývala spodní. Mezery byly utěsněny vlněnými provazci napuštěnými dehtem. Řady planěk se s žebry lodě spojovaly houžvemi, čímž loď nabyla pružnosti nutné pro plavbu na rozbouřeném moři. Do středu byl upevněn podstavec na upevnění stěžně (dlouhý jako polovina lodi). Vesla 3,5 - 6 m dlouhá byla z borového dřeva. Kormidelní veslo bylo umístěno na pravoboku tak, aby bylo lehce ovladatelné.
Mezi menší lodě patřily tzv. aeringer a karfi. Lodě typu karfi si majitelé brali s sebou do hrobu. Lodě typu knarr sloužily k přepravě zboží a k dopravě osob. Byla s nimi podniknuta většina objevitelských cest do severního Atlantiku.
Největší byly tzv. „dlouhé lodě“ (Langskibe, Langskipene). Největší z nich se také nazývaly „dračí lodě“ (drekid, drageskibe a u nás jsou nazývány drakary). Název byl odvozen podle dračí hlavy (obrazová příloha č. 30) na přídi, která měla zastrašit nepřítele. Bývaly 42 - 47 m dlouhé, 7 m široké a ponor měly 1,5 - 2,1 m, stěžeň (24 m) a plachtu (230 - 240 m2). Uvezla 260 osob, pro které tu bylo 60 vesel.
Lodě panovníků bývaly zdobeny řezbami (i zlacené). Plachty bývaly pestře barevné, vyšívané zlatem nebo malované. Panovníci si mezi sebou plachty dávali darem.
Největší památky lodí se nám dochovaly v Norsku. Tři relativně zachované lodě byly nalezeny v Tune (1867), v Gokstadtu (1800) - (obrazová příloha č. 37) - a v Osebergu (1903) - (obrazová příloha č. 39, 40). Zrekonstruované lodě jsou dnes vystaveny v Muzeu vikingských lodí v Bygdöy u Osla. Lodě byly použity jako pohřební schránky pro vysoce postavené osoby. Vydržely v dobrém stavu díky konzervačním účinkům modrého jílu, ve kterém byly uloženy.
Jezdeckým prostředkem bylo nejoblíbenější zvíře kůň. Byl svým pánem tak milován a vážen, že se s ním nechávali i pohřbít.
Těžké náklady se přepravovaly na vozech (pokud nebyl sníh). Měly čtyři těžká kola, dlouhé oje, někdy sundavací střechu. Ty honosnější byly vyřezávané a malované (obrazová příloha č. 36).
V zimě se používaly místo vozů saně. Spodek měly ve tvaru bruslí a oddělitelnou střechu či celý vršek. Bohatší saně měly v rozích vyřezané zvířecí hlavy a na vnějších stranách různé ornamenty.
Posledním dopravním prostředkem, který nesmí být opomenut, jsou lyže.
V zimě se Vikingové raději uchýlili k rodinnému krbu a nepodnikali žádné cesty po studeném a rozbouřeném moři.

Vikingové

Nástroje
Vikingové byli velmi zručnými řemeslníky. První místo patřilo kovářům. Tato činnost souvisela s každodenním životem všech lidí, protože vyráběli zbraně, nástroje a nářadí. Kovář byl váženým občanem a jeho nástroje mu byly posléze kladeny do hrobu. Bylo vyvinuto truhlářské a zemědělské náčiní a i k rybolovu Vikingové používali podobné pomůcky jako se používají dnes. Byly nalezeny potřeby k šití a vaření.
Keramika nebyla všeobecně rozšířeným materiálem. Velmi rozšířený byl mastek, dřevo a železo. Také byly nalezeny pomůcky, ze kterých lze usuzovat, že Vikingové vyráběli sklo.
Mince, váhy a míry
Mince byly posuzovány podle kvality materiálu a hmotnosti. Byly nalezeny stříbrné poklady, kde se mezi ostatním stříbrem vyskytovaly rozlámané mince přesně podle potřebné hmotnosti nebo mince s dírkou či očkem, které sloužily jako amulet či přívěšek.
První mince se začaly razit koncem 9. století. Severští mincíři se snažili napodobit dorestadskou minci Karla Velikého z počátku 9. století, ale pro svou nevzdělanost nerozuměli nápisům, a tak je zkomolili. Nedlouho potom se ale začaly objevovat první severské motivy - mužské portréty, čtvernožci, ptáci, lodě,...
Mince druhé poloviny 10. století byly lehké, tenké a často jednostranné. Předlohou jim byly anglické mince. Najdeme na nich bojovné symboly - meč, korouhev, luk a šípy - nebo křesťanské - kříž, boží ruka - a jiné jsou se symboly pohanskými - motiv ptáka (holubice svatého Ducha nebo havran boha Odina), třícípé znamení (symbol trojjedinosti nebo tři štíty) či kladivo (kladivo - zbraň boha Thora, pallium či kříž ve tvaru T).
Vikingové uznávali vlastní systém vah: 1 mörk (hřivna, tj. 0,257 kg) = 8 aurar = 24 ertogar = 240 penningar
O mírách Vikingů se toho ví méně než málo. Snad jen to, že délková jednotka byla podobná římské stopě (29,5 cm).

Vikingové

Řemeslná výroba a životní styl
Zbraně
Mezi hlavní zbraně vikingského bojovníka patřily meč, sekera, kopí, luk a šípy. Těmi nejdůležitějšími byly meč a sekera, které každý Viking nosil stále u sebe.
Vikingové používali dvousečný železný meč s dlouhou širokou čepelí. Protože každý Viking miloval přepych a barvy, byly meče i vykládány nebo zlaceny. Nedosahovaly takové kvality jako franské meče, po kterých byla velká poptávka (vývoz - trest smrti).
Narozdíl od meče, který používal snad celý svět, byla sekera čistě severská zbraň. Byla symbolem krvelačnosti a bojechtivosti. Kolem 8. století vznikl první typ sekery tzv. skeggöx neboli bradatice. Její spodní část byla protažena dolů, a tak připomínala bradku kozla. Kolem roku 1000 se ujal druhý typ tzv. široká sekera, která měla tvar pravidelného lichoběžníka.
Kopí mělo tři hroty ve tvaru dlouhého štíhlého listu. Novější byla vykládána stříbrnými geometrickými tvary.
Z luků a šípů se nám dochovaly jen těžké hroty šípů, které byly noseny ve válcovém toulci.
Nůž se vyráběl ze železa, byl jednosečný s dřevěnou či kostěnou střenkou. Muži ho nosili za opaskem a ženy pověšený na řetízku na krku.
Nejdůležitější pro Vikinga byl kulatý a plochý, nepříliš silný dřevěný štít (mohl být pomalován, zavěšovaly se na boky lodí), kroužkové brnění s dřevěnou nebo železnou přilbou. Brnění a přilby (kónický tvar) byly určeny pro vikingské náčelníky a nebyly moc rozšířeny.
Někteří Vikingové - vojáci - trpěli zvláštním typem psychopatie. Měli z boje zuřivé opojení a bojovali bez výzbroje, prostě jen tak (nazývali se berserkové a ulfhe nar). Říkalo se, že je bůh Odin očaroval.
Nejoblíbenějším zvířetem byl kůň a až za ním následoval pes. Obě zvířata svého pána následovala až do hrobu, kde byla spolu s ním pochována. Vikingové byli stejně dobří jezdci, jako mořeplavci a neváhali pro svého koně koupit tu nejkrásnější a nejlepší výstroj. Výstroje bývaly vykládané a bohatě zdobené.

Potrava

Potrava
Potrava se podle sídlišť odlišovala, protože nejsou všude stejné podmínky pro chov a pěstování. Dávali přednost vaření před pečením, které však přeci nebylo opomíjeno. Své potraviny si dovedli uchovávat pomocí konzervování nebo sušení.
Pilo bylo pivo a medovina a v zámořských centrech i víno. Jedli celozrnný chléb z žita nebo ovsa. Z masa ryby, ovce, jehňata, kozy, koně, hovězí dobytek, telata, vepře a v severnějších oblastech a na ostrovech i velryby, tuleně, lední medvědy, jeleny, losy, srny a divoká prasata. Zelenina a ovoce jim na stolech také nechyběla (hlávkové zelí, cibule, jablka, oříšky, bobule různých keřů).
Jedli většinou dvakrát denně - ráno tzv. dagver r a večer tzv. náttver r. V domácnosti měli, co se týče jídla a stolování, stůl, židle, ubrusy, talíře, nože a lžíce (vidličky původně neměli, byly dovezeny později).
Literární památky
Literární památky z doby vikingské nejsou početné. Všechny zmínky jsou poznamenány jistou dávkou fantazie autorů. Nejvíce se dovídáme od tří autorů: od Anglosaského krále Alfréda, který si vše nechal vyprávět od kupců a cestovatelů, a tamější situaci popsal koncem 9. století, od Adama z Brém, který sepsal okolo roku 1075 dějiny habsburských arcibiskupů a od obchodníka at-Turtúšího, který v 10. století popsal svou návštěvu ve městě Hedeby.

Rodina, zábava, hygiena

V mírových obdobích Vikingové tíhli k rodinnému životu. Nová manželství se uzavírala dohodou mezi jednotlivými rody. Ten, kdo se odvážil svůj rod zradit nebo porušit jinak jeho pravidla, podstupoval trest doživotního psance, což byl pro Vikinga nejhorší trest.
Stolní hry dosahovaly u severských národů velmi vysoké popularity, byly na denním pořádku. Hrály se šachy (obrazová příloha č. 13), které se sem dostaly z Indie, dáma, hra na způsob mlýnku či jiné. Byly nalezeny i hrací kostky a hrací deska tzv. taflbor .
Nejsou známy jasné důkazy hygieničnosti Vikingů (obrazová příloha č. 9). Někteří cestovatelé tvrdí, že se nemyli, jiní opak. Je ale známo, že existoval den laugardagr (sobota) neboli den koupele. Pokud měli hodně špinavé prádlo, používali jako mýdla odleženou kraví moč, protože obsahuje čpavek - velmi dobrý čistící prostředek. Lékařství bylo přirozeně na velmi nízké a primitivní úrovni. Ranhojiči byly převážně ženy.