Klasické kryptografické algoritmy (klasické šifry) dělíme na
• Substituční šifry – nahrazují každý znak kódované zprávy jiným znakem (matematicky se jedná o substituci jednoho znaku za jiný znak). Aby se získala původní zpráva, musí příjemce zprávy znát substituci a vykonat inverzní substituci každého znaku doručené šifrované zprávy. Substituční šifry podle složitosti rozlišujeme:
o Monoalfabetické substituční šifry – realizují jednoduchou substituci každého znaku původní zprávy jiným znakem, který je abecedně posunut o konstantní počet míst. Jiným typem monoalfabetických šifer jsou šifry získané permutací (definovaným přeuspořádáním znaků zprávy) a klíčem (každý znak zprávy je nahrazen jiným znakem z klíče; klíč nesmí obsahovat duplicitní znaky). Hlavní nevýhodou monoalfabetických šifer je to, že šifrovaná zpráva má stejné frekvenční a statistické charakteristiky jako původní (nešifrovaná) zpráva.
o Polyalfabetické šifry – jejich podstatou je použití více substitucí, které se střídavě aplikují na každý znak původní zprávy. To znamená, že jeden znak původní zprávy může být v šifrované zprávě nahrazen různými znaky, což přináší rovnoměrnější distribuci znaků šifrovaného textu.
• Transpoziční šifry – které využívají jako enkrypční/dekrypční transformaci transpozici znaků původní zprávy, tj. znaky původní zprávy se nemění, jenom mění svou pozici.

Kryptografické algoritmy dělíme na:
• Symetrické – u kterých je možné šifrovací klíč odvodit z dešifrovacího a opačně. Symetrické algoritmy se dělí na
o Proudové algoritmy (stream algorithms), které „šifrují“ zprávu po jednotlivých znacích a bývají označeny termínem proudové šifry (stream cipher). Výhody proudových šifer jsou vysoká rychlost enkrypční/dekrypční transformace (šifrování/dešifrování znaku nezávisí od ostatních znaků zprávy) a malé šíření chyb (každý znak je kódován samostatně). Mezi nevýhody proudových šifer patří nízká úroveň difuze (zašifrovaná zpráva vykazuje stejné frekvenční a statistické charakteristiky jako původní (nešifrovaná) zpráva, což ulehčuje kryptoanalýzu) a malá odolnost vůči úmyslným falsifikacím (je-li šifra prolomená – zprávy mohou být modifikovány bez toho, aby jejich adresát modifikaci rozeznal).
o Blokové algoritmy (block algorithms) – „šifrují“ původní zprávu v blocích. Označují se termínem blokové šifry (block cipher). Blokové šifry transformují skupinu (blok) znaků na jinou skupinu (jiný blok) znaků. Typickým příkladem blokových šifer je sloupcová transpozice zprávy (text zprávy je napsán v řádcích, ale vysílá se po sloupcích). K výhodám blokových šifer patří vysoká úroveň difuze (vysílané bloky vykazují odlišné frekvenční a statistické charakteristiky jako původní zpráva) a imunita vůči narušení (není možné přidat žádný symbol do bloku, neboť by se změnila délka bloku a dešifrováním by se odhalila modifikace). Mezi nevýhody blokových šifer patří zpoždění (k dešifrování může dojít až tehdy, kdy je přijat celý blok) a šíření chyb (chyba jednoho znaku se promítá do celého bloku).
• Nesymetrické algoritmy – používají jiný šifrovací klíč a jiný dešifrovací klíč, dešifrovací klíč není možné odvodit ze šifrovacího klíče. Nesymetrické algoritmy se využívají v systémech s veřejným klíčem, kde šifrovací klíč je obecně znám a dešifrovací klíč je tajný.

Proces šifrování zprávy (označme ji M) lze popsat tak, že se na zprávu M aplikuje kryptografická transformace (nazývána také enkrypční transformace) Ek , která způsobí zašifrování zprávy M do jiného tvaru, označme ho C, tak, že bude platit C=Ek(M). Adresát po doručení zašifrované zprávy C vykoná její dešifrování, tj. vykoná transformaci Dk (Dk bude z matematického hlediska inverzní funkce k funkci Ek a nazývá se taky dekrypční, dekódovací transformace), pomocí které získá původní zprávu M, tj. bude platit Dk(C)=M. Enkrypční a dekrypční transformace Ek a Dk mohou ještě být (a bývají) závislé od hodnoty jednoho nezávislého vstupu – parametru k (z matematického pohledu jsou to funkce parametricky závislé na parametru k), který se nazývá klíč. Matematická funkce, pomocí které se uskutečňuje šifrování a dešifrování, se nazývá kryptografický algoritmus, resp. šifra (cipher).
Z hlediska užívání klíčů se rozlišují:
• Kryptografické systémy s tajným klíčem – tyto systémy používají stejný klíč pro šifrování a dešifrování a jejich bezpečnost spočívá v utajení klíče. Je zapotřebí, aby si před samotnou komunikaci adresát a odesílatel klíč vzájemně vyměnili, což představuje jistou nevýhodu.
• Kryptografické systémy s veřejným klíčem – pro šifrování je používán jiný klíč jako pro dešifrování, tedy platí C=Ek1(M); M=Dk2 [Ek1 (M)]. Šifrovací klíč k1 je veřejný (znám) a dešifrovací klíč k2 je soukromý (zná ho jen adresát). Bezpečnost systémů s veřejným klíčem se zakládá na tom, že dostupnými technickými a programovými prostředky není možné vyčíslit dešifrovací parametry (soukromý klíč k2) ze známých (veřejných) šifrovacích parametrů (veřejný klíč k1).

Tedy přesněji řečeno. Těžké to není pokud jde o jednu sklenku a ne jednu láhev. Po skleničce se prakticky nemůže nic stát a orgasmus zůstane neohrožen alkoholickým opojením. Po lahvince se můžete dočkat akorát toho, že jeden z vás bude k ránu pěkně otrávený. Nejlepší léky na to jsou dva. Buď být abstinent a nebo si dát víno po kvalitním sexu. Potom už žádná zkáza nehrozí. Maximálně hrozí to, že budete tak lační po tom lahodném moku, že se přepijete a bude Vám špatně. Ale to už se nemusí Váš partner obávat, že s Vámi nic nebude, protože jste ho před tím absolutně krásně sexuálně vysáli. Jediné co ho bude v tu chvíli zajímat, je rychle Vás uspat, aby nemusel v noci vstávat a přikládat Vám mokrý hadřík na hlavu. Abstinenti to mají asi nejjednodušší. Nevědí jak alkohol dokáže ubrat schopnost na vyvrcholení, protože nikdy alkohol před sexem nepili, ostatně ani po něm a ráno je nebolí z pití hlava. Na druhou stranu však mají své tajné představy, ke kterým se bohužel nikdy neuchýlí, protože právě alkohol má tu vzácnou schopnost odbourávat zábrany. Ten kamarád mi vyprávěl, že několik měsíců přemlouval svou přítelkyni, aby se nechala vyfotit nahá. Napadlo ho nalít jí alkoholem, sebe také a představte si, že to vyšlo. Přítelkyně se tak odvázala, že nestíhal mačkat spoušť fotoaparátu. To focení je oba prý tak nažhavilo, že bez milosti vlítli do postele a bezvadně se pomilovali, sice orgasmus nedorazil ani k jednomu z nich, ale aspoň měli dobrý pocit z tělocviku o půlnoci. Jinak se to prý ani nedalo nazvat, dodával s úsměvem. Jenomže problém nastal hned ráno, kdy zjistili, že tohle řádění odnesl počítač, ve kterém skončila plná sklenice alkoholu, kterou tam jeden z nich nohou skopnul, ulomená zásuvka u stolu a o tom, jak jim bylo oběma po ránu špatně se raději moc nechtěl vyjadřovat. Jak se zdá, tak nevlítli jen do postele, protože byt vypadal jakoby tam řádil celou noc kulový blesk. Marně se pokoušeli celý následující den složit střípky paměti, která jim po alkoholu zbyla a věřte, moc toho dohromady nedali. No jen ty fotky byly všechny, alespoň nějaký důkaz. Kromě toho, dovedete si představit sex abstinenta, kterému přidáme nějaký sexuální problém? To je potom uzlíček nervů. Mám jednu kamarádku, známe se velice dlouho. Je to žena v mužském těle a navíc lesbického zaměření. Tomu říkám absolutní problém. Navíc je abstinentka. Abstinence není problém. Mnoho alkoholiků abstinentům závidí, jak jinak, ale i ona sama se přiznala, že kdyby se dokázala někdy napít, tak by konečně bez ostychu vykřičela na celý svět, jak je vlastně na tom. Tedy aspoň si to myslí. Ale alkohol do pusy prostě nevezme a tak pro změnu ona závidí alkoholikům. Já osobně si myslím, že milování je nejlepší ve střízlivém stavu, ty polohy a nábytek můžete klidně střídat i bez požití alkoholu. Ale na druhou stranu je to jisté dobrodružství, napít se a potom na to skočit. Dlouho si budete pamatovat prima nekonečný sex. Možná že se jednomu z Vás podaří dosáhnout orgasmu, možná že i oběma a možná si na něj ráno i vzpomenete. Nejvíc si však budete pamatovat, jak vás druhý den bolely všechny údy o hlavě ani nemluvím a časem se nad tím společně zasmějete. Poslední malá rada na závěr: „Chceš-li míti prima sex, nepij láhev vždy na ex!“

Zamyslela jsem se nad jedním výrokem mého známého. Kvalitní víno rovná se kvalitní sex. Prý, když se žena napije dobrého a silného vína, nejlépe ročník 1997, tak je jen otázka času, kdy dobrovolně a bez zábran skočí sama od sebe do postýlky. Jenomže jsou tu jistá ale. I já se občas napiji dobrého vína a nemusí to být zrovna ročník 1997 a nebudu tajit, že určité sexuální vzrušení po nějaké té sklence přijde, ale pokud je toho vína moc, tak nenastane to uplatňované přísloví, nýbrž nastane velká sháňka po léku na žaludek a bolesti hlavy. Výrok bych předělala: „Se sexem a s vínem se musí opatrně a s rozvahou.“ Je pravda, že po alkoholu je člověk tak nějak povolnější. Zábrany mizí a touha roste. Ovšem pokud nevychytáte ten správný okamžik, kdy vína už je dost a další lok by vás umrtvil, můžete se spolehlivě rozloučit s tím pravým a nefalšovaným orgasmem. Kvalitní sex, je podle mě sex s pěkným a divokým vyvrcholením. Po alkoholu orgasmus jen tak nepřijde. Mnohdy to trvá tak dlouho, že samotní milenci honičku za orgasmem vzdají, protože by se asi udřeli. Když si dáte alkohol, tak možná prožijete pěkný zážitek, sex je potom o spoustě vystřídaných poloh, vyzkoušení nějaké nové sexuální praktiky, vyzkoušení pevnosti všeho možného nábytku ve vašem bytě, ale to očekávané vyvrcholení ne a ne přijít. Partnerka po několika desítkách minut zjišťuje, že partnerův penis čas od času ochabne a hladově se snaží o jeho navrácení do předcházejícího postoje. Když se zdá, že penis už opravdu nemůže, snaží se partner o orální sex, ale jeho milá záhy zjistí, že je úplně otupělá. Milování končí, když jsou oba už tak unavení, že nejsou schopni ani otevřít oči, natož zkusit další polohu. Je dost těžké skloubit chuť na sex s chutí na víno.