Společnost a právní systém

Existovaly tři společenské stavy. Po králi měla největší moc vrstva tzv. jarlů - velkostatkářů, kteří měli vlastní družinu a lodě. Nejpočetnější byl selský stav. Rolník byl svobodný a oprávněný nosit zbraň. Poslední byl stav nesvobodných otroků, většinou válečných zajatců.
O právním systému je toho známo málo. Země byla rozdělena na územněsprávní celky, kde hlavním orgánem bylo tzv. thingu, tedy sněm všech svobodných mužů a uzpůsobilých k nošení zbraně. Plný trest bylo useknutí nosu, poloviční vypíchnutí oka a čtvrtina useknutí ucha. Za vraždu byl trest smrti oběšením. Nejhorší trest byl vyhnanství, osud psance. Bojovníci měli možnost své problémy řešit souboji (holmganga). O rozvodu rozhodovala žena. Mohla střídat muže podle libosti a nikomu to nevadilo. Nezáleželo na stavu (kromě otrockého), byly váženy a měly všeobecnou úctu.
V čele byl král. Byl volen válečníky, ale jeho moc byla omezena mocí „lidu“ neboli thingu. Kromě válečného stavu. Později se titul krále stal dědičným.

Původ slova Viking
Původ slova Viking není jednoznačný. Pravděpodobné má severský původ, protože slovo Viking se téměř nevyskytuje v literárních památkách národů žijících mimo skandinávskou oblast. Ve franských kronikách jsou Vikingové nazýváni Normanni, čímž jsou pravděpodobně míněni Norové. V anglosaských análech jsou zmiňováni Dani, dnes nazýváni Dánové. Dá se ale přepokládat, že těchto názvů bylo používáno všeobecně pro všechny Seveřany. V Německu je kronikáři pojmenovali Ascomanni („jasanový muži“ - vikingské lodě bývaly z jasanu). V Irsku se jim říkalo Gallové (cizinci) nebo Lochlannach (člověk ze severu). Byly rozlišováni „černé“ (Dánové) a „bílé“ (Norové). Toto označení bylo asi podmíněno barvou štítů a košil. Byzantské a arabské prameny používaly označení Rus (ze švédského Ruotsi = veslaři). Ve Španělsku bylo používáno slovo madjus (pohanští kouzelníci).
Existuje mnoho hypotéz, jak slovo Viking vzniklo, tedy alespoň některé z nich:
• „víg“ (boj, bitva) nebo „vík“ (zátoka, záliv, fjord) - lidé, námořní piráti, kteří číhali na své oběti ve fjordech a zátokách;
• „vikja“ (vyhýbat se), „vikingr“ (odbočení, odjezd) - pirát opakovaně odjíždějící za svou kořistí, při návratu se musí vyhýbat pronásledujícím lodím;
• „Vík“ (místní název v Norsku) - ten, kdo odtamtud pocházel;
• „wikan“ (tuleň) - „lovci tuleňů“.