· Nacvičujte chůzi po místnosti s držením těla v této pozici. Zůstaňte uvolnění. Neměli byste pociťovat napětí v žádném svalu. Veškeré napětí je soustředěno na vaše břicho.

· Při chůzi – přenášejte váhu dopředu a jděte plynulým krokem pohybujíce nohama od kyčlí dolů.

· Při sezení v kanceláři – nezůstávejte příliš dlouho v jedné pozici. Pravidelně mněte pozici těla a udělejte si přestávku nejméně jednou za hodinu.

· Při sezení doma – mějte vždy spodní část zad dostatečně podepřenou.

· Při zvedání a nošení těžkých břemen – držte vždy páteř vzpřímenou. Těžké předměty zvedat ze dřepu.

· Správný postoj i chůze vám přidá na výšce nejméně dva centimetry. Vysocí lidé jsou pokládání za silnější, dominantnější, více se prosazující a úspěšnější než lidé menších postav.

· Správné držení těla – také osvobozuje svaly od napětí a tak napomáhá aby vaše pohyby byly hladší, plynulejší a lépe koordinované. Tím vyjadřujete řečí těla nenucenost, autoritu a sebedůvěru. Plynulý a účelný způsob jednání si podvědomě spojujeme s rozhodností, vedoucím postavením a přímočarostí, které vytváří dojem jistoty a otevřenosti.

Šest stupňů k perfektnímu držení těla

Následující cviky provádět minimálně jednou denně. Později správné držení těla procvičujte během vašeho denního programu.
1. Postavte se vzpřímeně, ramena uvolněná, paže volně visí podél těla.
2. Celkově uvolněte svaly. Nezaměňovat s postojem gardisty na přehlídce.
3. Zatáhnout hýždě, narovnat páteř. Tím se zatáhne břicho.
4. Napněte hýždě a zploštěte břicho. Tento postup vás ochrání před bolestmi kříže a automaticky zlepší vaše držení těla.
5. Držte ramena ve správné úhlu, ani je nehrbte dopředu, ani je nestahujte strnule dozadu.
6. Rozšiřte svůj hrudní koš mírným povytažením těla do výšky, přitom brada je postavena rovnoběžně s podlahou.
Napomoci vám může představa, že jste loutka, která má připevněny vodící provázky na obou uších.

Důležitost držení těla

• Nejčastější příčinou vadného držení těla jsou v západním světě bolesti zad. Nějakých 80-90 % dospělých vyhledává z tohoto důvodu pomoc. Je to nejčastější důvod absence v USA, Kanadě, Švédsku, Velké Británii.
• Pokleslá a zakulacená ramena mají za následek vysunutí břicha a pánve příliš dopředu, ztuhnutí zádových svalů a chronické přetížení, únavu a obtíže.

JAK VYVOLAT IMPONUJÍCÍ DOJEM

Abyste mohli kladně působit na druhé, je důležité zamilovat se sám do sebe. Zamilováním se do sebe je myšleno mít k sobě tentýž respekt, příznivý vztah a toleranci, jaké cítíte ke komukoliv jinému, koho máte opravdu rádi.
• Pouze naučíte-li se mít rádi sami sebe, budete schopni vyzařovat sebedůvěru, energii a nadšení, potřebné pro vytvoření trvalého a pozitivního dojmu na druhé. Naučit se přijímat a tolerovat sebe samého, včetně chyb a všeho ostatního, musí nevyhnutelně vyvolat uznání od vašeho okolí.
• Tato sebeprezentace se úzce váže k nejviditelnější stránce naší bytosti – k tělu.

Návod na vlastní most!

Máte řeku? Zátoku? Potok? Dobře, pak určitě potřebujete cestu přes. Není žádná lepší cesta než přes starý, dobrý most.Teď vám předvedu, jak si ho udělat v libovolné velikosti.


1) Použijte nástroj pro vytváření základů. Udělejte dlouhý základ který by měl být velké minimálně 4 čtverce.



2) Podržte klávesu CTRL, a zároveň použijte nástroj pro základy, udělejte jámu uprostřed vašeho základu.



3) Mělo by to vypadat asi takto:



4) Vyberte si podlahu, kterou chcete a zadělejte s ní vámi vytvořenou díru.



5) Poté znovu, použijte CTRL a vymažte obě strany základu. (Most je to ve středu!)



6) Přidejte řeku, údolí, nebo něco okolo mostu.



7) Použijte nástroj spojovací schodiště a udělejte tím volnou cestu pro vašeho sima.



8) Dokončete to jak chcete, můžete na stranách přidat plot, stromy, světla a cokoliv jiného. Blahopřeji! už si umíte postavit váš vlastní most!


________________________________________
Jednoduší způsob stavění mostu:
Můžete si most postavit rychleji, díky následují metodě.

1) Udělejte stejný základ, ale pužijte 3. druh základu, což je "sloupová veranda".



2) Přidejte spojovací schody



3) Přidejte vodu, a váš most je hotový!!

Philipsova křivka v dlouhém a v krátkém období:
V dlouhém období je Phillipsova křivka vertikální. Podle teorie přirozené míry je jediná úroveň nezaměstnanosti, která je slučitelná se stabilní mírou inflace, přirozená míra nezaměstnanosti. V této teorii musí být Phillipsova křivka nakreslena jako vertikální přímka, směřující při přirozené míře nezaměstnanosti kolmo vzhůru. V krátkém období je Phillipsova křivka negativně klesající.

Phillipsova křivka a její posuny:

Phillipsova křivka znázorňuje substituční vztah mezi zaměstnaností a inflací cen a mezd. Substituční vztah mezi inflací a nezaměstnaností zůstává stabilní tak dlouho, dokud se nemění setrvačná nebo očekávaná míra inflace. Mění-li se však míra setrvačné inflace, pak se krátkodobá Phillipsova křivka posune. Vzroste-li jednou skutečná inflace nad svou setrvačnou nebo očekávanou úroveň, lidé se začínají nové míře inflace přizpůsobovat a očekávají vyšší inflaci. Setrvačná míra inflace se pak přizpůsobuje této skutečnosti a Phillipsova křivka se posunuje. Skutečná inflace bude pokračovat při setrvačné míře, pokud neexistuje žádná nadměrná poptávka a pokud nedochází k žádným nabídkovým šokům. Ceny a mzdy mají tendenci akcelerovat, pokud je míra nezaměstnanosti pod úrovní přirozené míry.

- Vytvoření přetlakové ekonomiky. Jedná se o udržování GNP co nejvýše a snižování nezaměstnanosti co nejníže. Přetlaková ekonomika je nejvýhodnější pro ženy a pracovníky z menšin, kteří jsou najímáni jako poslední a propuštěni jako první.
- Tvorba veřejných pracovních příležitostí. Podle tohoto přístupu je vláda zaměstnavatelem, když ostatní selhali. tato opatření by mohla být zvláště efektivní, kdyby se soustřeďovala na skupiny, kde je zvlášť vysoká míra nezaměstnanosti. výsledkem by mohlo být trvalé zlepšení kvalifikace a produktivity a následné snížení přirozené míry nezaměstnanosti těchto skupin.

Rostoucí strukturální nezaměstnanost - přirozená míra nezaměstnanosti se zvyšuje se zvyšující se variabilitou ekonomiky a ta se zvyšuje s rozkolísaností ekonomiky.
Snižováni přirozené míry nezaměstnanosti - přirozená míra nezaměstnanosti je patrně nad optimální mírou nezaměstnanosti, nad úrovní nezaměstnanosti, při níž se maximalizuje čistý ekonomický blahobyt. Opatření vedoucí ke snižování přirozené míry nezaměstnanosti:
- Zlepšení služeb spojených s trhem práce. Rozsah frikční a strukturální nezaměstnanosti se může snížit, jestliže budou poskytovány lepší informace o volných pracovních místech a jestliže bude vytvořeno více míst ke školení a ke zvyšování kvalifikace.
- Prosazování vládních programů zaměstnanosti. Vládní programy na zvyšování kvalifikace mohou zabezpečit pracovníkům hodnotnější život a snížit transferové břemeno státu.
- Odstraňování vládních překážek. Spolu se zavedením ochrany před důsledky nezaměstnanosti vláda snížila dopady nezaměstnanosti na lidi a snížila pobídky k hledání si práce.

Rostoucí přirozená míra nezaměstnanosti - ekonomové poukazují na tři hlavní důvody rostoucí přirozené míry nezaměstnanosti:
- Demografické změny - nejvyšší podíl zaměstnanosti mají dospělí muži a jejich počet v letech 1950 až 1988 poklesl z 66% podílu na ekonomicky aktivním obyvatelstvu na 52%. Měnící se složení ekonomicky aktivního obyvatelstva samozřejmě mění ( zvyšuje ) přirozenou míru zaměstnanosti.
- Důsledky vládní politiky - Někteří ekonomové jsou toho názoru, že k vyšší přirozené míře nezaměstnanosti vede i humanitární politika vlád. Jedním z příkladů je podpora v nezaměstnanosti. Tato podpora je tak vysoká, že oslabuje snahu najít si nové zaměstnání. Podobné důsledky může mít sociální a transferový program vlády. Posledním faktorem je minimální mzda, o té se tvrdí, že zvyšuje nezaměstnanost pracovníků s nízkými mzdami.

Při příliš vysoké nezaměstnanosti dochází k deflaci. Pokud by se stát snažil udržet nezaměstnanost na tak nízké úrovni, že by byla menší než přirozená míra, vedlo by to k zrychlování inflace a to je jev velmi nežádoucí v každé ekonomice. Protože inflace působí jako omezení ve vztahu k hospodářské politice, je přirozená míra nezaměstnanosti nejnižší mírou nezaměstnanosti, kterou lze dlouhodobě udržet. Při přirozené míře nezaměstnanosti pracuje ekonomika na hranici potencionálního produktu a je tedy maximálně efektivní. V dnešním světě ekonomové odhadují, že přirozená míra nezaměstnanosti se pohybuje okolo šesti procent. Přirozená míra nezaměstnanosti je tak vysoká, protože existuje vysoká mobilita pracovníků, a také proto, že trh práce není schopen uvést do souladu volná pracovní místa s nezaměstnanými pracovníky.

Přirozená míra nezaměstnanosti:
Přirozená je taková míra nezaměstnanosti, při níž jsou síly, které působí směrem ke zvyšování a snižování cenové a mzdové inflace, vyrovnané. Při přirozené míře je inflace stálá - nevykazuje tendenci ke zvyšování ani ke snižování. V soudobé ekonomice, která se snaží zabránit vysokým mírám inflace, je přirozená míra nezaměstnanosti nejnižší mírou nezaměstnanosti, která je udržitelná; vyjadřuje tedy nejvyšší úroveň zaměstnanosti jakou lze udržet a odpovídá potencionálnímu produktu země. Přirozená míra není rovna nule. Je tomu tak, protože v zemi s vysokou úrovní ekonomiky a s neustále se měnící S a D existuje vysoká strukturální a frikční nezaměstnanost. 2 - 3% ekonomicky aktivního obyvatelstva jsou lidé, kteří vstupují do zaměstnání poprvé, nebo se do zaměstnání vracejí. Přirozená míra je jediná míra nezaměstnanosti, při které lze zabránit změnám v inflaci.

Dobrovolná a nedobrovolná nezaměstnanost:

Dobrovolná nezaměstnanost - existence dobrovolné nezaměstnanosti ukazuje na závažný problém v chápání nezaměstnanosti. Dobrovolně nezaměstnaní mohou být lidé, kteří nechtějí pracovat, lidé, kteří studují, nebo odešli z práce, aby mohli pečovat o své malé děti . . .
Dobrovolná nezaměstnanost může být i ekonomicky efektivní. Existence určité nezaměstnanosti může napomáhat maximalizaci NEW nebo GNP. Trh práce s dokonale pružnými cenami nemůže vytvářet menší nabídku než je poptávka a tudíž nemůže vytvářet nedobrovolnou nezaměstnanost.
Nedobrovolná nezaměstnanost - vzniká, pokud mzdy nereagují dost rychle na to, aby vyčistily trhy. Při příliš vysoké mzdové sazbě je přebytek kvalifikovaných pracovníků nad pracovními příležitostmi pro ně. Nedobrovolně zaměstnaní jsou lidé, kteří chtějí při dané mzdové sazbě pracovat, ale neexistuje dostatek pracovních míst pro ně. Nabídka je větší než poptávka. Pokud je přebytek kvalifikovaných pracovníků, stanoví firmy přísnější výběrová kritéria a vyberou pracovníky s nejvyšší kvalifikací a s největšími zkušenostmi. U nízkých mezd se jedná o opačný problém.

- Strukturální nezaměstnanost se objevuje tam, kde je nesoulad mezi nabídkou práce a poptávkou po práci. Díky tomu se často setkáváme s tím, že některé obory upadají, zatímco jiné vzkvétají. Kdyby se mzdy přizpůsobovaly okamžitě, pak by nerovnováhy neexistovaly, ale mzdy reagují až příliš pomalu. Někdy trvá celé roky než se mzdy přizpůsobí.
- Cyklická nezaměstnanost je spojena s velmi nízkou celkovou poptávkou po práci. Jestliže se výdaje na produkt snižují, zvyšuje se nezaměstnanost prakticky všude. V tomto případě zaměstnanost klesá v důsledku nedostatečné agregátní poptávky. Narozdíl od frikční čí strukturální nezaměstnanosti, ty se mohou objevit i v případě, že je trh práce v rovnováze.

Nezaměstnanost. Makroekonomické problémy trhu práce:

Měření nezaměstnanosti:
Údaje o nezaměstnanosti jsou shromažďovány metodu náhodného výběrového šetření. Na základě vypracovaného přehledu jsou lidé rozděleni do dvou skupin:
Zaměstnaní - lidé, kteří vykonávají jakoukoli placenou práci, a rovněž ti, kteří práci mají, ale právě nepracují z důvodu nemoci, kvůli stávkám nebo dovoleným.
Nezaměstnaní - lidé, kteří nejsou zaměstnáni, ale práci aktivně hledají, nebo čekají, až se budou moci do práce vrátit. Aby byl člověk počítán mezi nezaměstnané, musí vyvíjet specifické úsilí v hledání práce. Ti kdo jsou zaměstnaní a ti nezaměstnaní tvoří dohromady ekonomicky aktivní obyvatelstvo. Vláda se řídí tímto:
Ti kdo pracují, jsou zaměstnaní, lidé bez práce, kteří však práci hledají, jsou nezaměstnaní; lidé, kteří práci nemají, ale ani ji nevyhledávají nejsou ekonomicky aktivní. Míru nezaměstnanosti získáme jako počet nezaměstnaných vydělený celkovým počtem ekonomicky aktivního obyvatelstva.

obchodník s obuví. Jeho slavné tretry "koniášky" se staly šlágrem londýnských olympijských her, a tak česká dovednost pomohla k vítězstvím borcům jiných národů.
Takto bychom mohli ve výčtu Cimrmanových sportovních úspěchů pokračovat dál. Ani šachová literatura neuznala za vhodné zařadit Cimrmana do seznamu světových velmistrů, ačkoli jedině on dokázal vyvést z rovnováhy tak neotřesitelného šachistu, jakým byl Capablanka, když mu při jeho simultánce v Madridu hrozil dvojitým šachem, což velmistra znervóznilo natolik, že ohlásil tah na G 12, čímž se ocitl zcela mimo šachovnici, a zaznamenal tak první aut v dějinách šachu.
Pokud jde o liptákovský SUP, Cimrman prosazoval zásadu , "aby to bylo jako ze života". Proto odmítal, aby se pro sport na vsi vytvářely nějaké zvláštní podmínky: běžecké dráhy, cvičební úbory, speciální obuv. Říkával: " Bude-li vás honit četník nebo budete-li spěchat na vlak, také neodložíte zavazadla a nepřevléknete se do trenýrek s lampasy." A tak organizoval závody vesnické mládeže s kufry a v zimnících. Sám běhal takto desítky kilometrů a často svým tréninkem uvedl obec v omyl. Když ho lidé viděli, jak se všemi svými zavazadly pádí ze vsi, mnozí si již mnuli ruce, že se světoběžník konečně odhodlal k odchodu a že chytá vlak. Zklamaně pak sledovali, jak u božích muk otáčí, chytá druhý dech a uhání zpět.
Zakončeme tento malý exkurs do Cimrmanovy činnosti sportovní opět vzpomínkou paní Žaludové:
- A jednou jsme zase takhle stály u topolu, všechny děti ze Supu, on krásně běžel, vidím to živě před sebou, měl v levé ruce kufr, v pravé takovou
odřenou kabelu a na zádech ranec. Běžel rychle, děti říkaly, to bude dneska rekord, už byl na kopci a my napočítali teprve do padesáti, pak nám zmizel z očí, a Růža mi říkala, počítej poctivě. A počítali jsme a už se stmívalo a on se pořád nevracel. A když už byla tma, povídá Frantík Hlavsů, to už nemá cenu, pojďte domů. A tak jsme šly, to víte, byly jsme ještě děti, všechno jsme taky ještě nechápaly, ale mě už tenkrát něco říkalo, že to asi nebylo
závodění, ale na vlak.-

Cimrman sportovec

Dovolte mi, přátelé, abych svůj příspěvek zahájil vzpomínkou člověka, který měl to štěstí, že se s Cimrmanem osobně setkal. Je to důchodkyně paní Josefa Žaludová:
- Mně bylo tehdy sedm let a byla jsem v tom Supu nejmladší. SUP, to bylo divadlo, to bylo cvičení, běhali jsme, skákali a při draní peří se toho navyprávělo, až hanba. Cvičební úbory jsme neměli, to on nechtěl, on chtěl, aby to bylo jako ze života. Protože on vždycky nám říkal: " A my jsme každý den běželi a on stál u topolu a čekal a počítal. A na mě on nedal dopustit, asi proto, že jsem byla nejmenší, a to Růža vždycky říkala:" Tebe on má rád, tobě on počítá pomalejc."-
Svým vyprávěním připomněla paní Žaludová Cimrmanovu liptákovskou tělovýchovnou organizaci SUP. Byla to zkratka a znamenala SPOR-UMĚNÍ-PEŘÍ. Cimrmanův přínos do této oblasti se dosud podceňuje. ( V té chvíli dr. Svěrák vykřikne bolestí. Ukáže se, že mu ptakopysk, jehož klec do. Weigel odložil těsně k jeho nohám , vyžral velkou díru na ponožce. Doktor Svěrák je ošetřen a ptakopysk pokárán.)
Nikdo z našich sportovních historiků se např. nezmiňuje o Cimrmanově účasti na olympijských hrách. A přitom se přihlásil již na 2. olympiádu v Paříži r. 1900 jako skokan, sprinter, diskař, vzpěrač a maratónec. V poslední chvíli však onemocněl zánětem žil, zánětem středního ucha , zánětem slepého střeva a zánětem plic, a tak sledoval olympijské soutěže jen jako velmi zanícený divák.
Na třetí olympiádě v USA chtěl Cimrman překvapit svět skokem o tyči. Ale byrokratičtí úředníci železniční stanice Tanvald odmítli přepravit jeho sportovní náčiní, neboť z krátkého vagónu lokálky přečnívalo. Cimrmna tedy běžel se svou tyčí přes les do Liberce, odkud byly vypravovány delší rychlíkové vozy. Jeho spěch však zmátl nadlesního Schmoraze, který se domníval, že Cimrman prchá s kradeným dřevem, a vystřelí na něho. Než se rány zahojily, byl parník do Ameriky již v půli oceánu.

Veličiny charakterizující stav soustavy jsou stavové veličiny (teplota, tlak, objem)
Při interakci soustavy s okolím dochází ke stavové změně soustavy.
Každá soustava, která je od určitého okamžiku v neměnných vnějších podmínkách, přejde samovolně po určité době do rovnovážného stavu. V tomto stavu setrvá, pokud zůstanou tyto podmínky zachovány.
Probíhá-li určitý děj tak, že soustava při tomto ději prochází řadou na sebe navazujících rovnovážných stavů, pak nazýváme tento děj rovnovážný. Skutečné děje jsou většinou nerovnovážné (rychlé stlačení nebo rozepnutí plynu, rychlé ochlazení kapaliny, prudké ohnutí drátu)
Proběhne-li v dané soustavě rovnovážný děj v jednom směru a pak ve směru opačném a soustava se dostane do původního stavu, aniž nastanou v okolních tělesech změny, nazýváme takový proces vratný děj. Všechny skutečné děje jsou nevratné.