Zhroucení obranného systému při AIDS znamená, že pacient prožívá v tělesné
rovině lásku, otevřenost, přístupnost a tím i zranitelnost, což v duchovní
rovině ze strachu odmítl. AIDS nám dává na vědomí, že nejsme na světě
sami, že izolování je iluzí a ego klamem, že jsme jenom součástí
společenství, jen díl většího celku a proto za něj musíme nést svůj díl
zodpovědnosti. AIDS tak konečně nutí k odpovědnosti, ohledům a opatrnosti
vůči ostatním - což je téma, které u pacienta zatím přicházelo zkrátka.
Dále nutí k vyloučení agrese při sexu, neboť teče-li krev, je tu nebezpečí
nákazy. Používáním prezervativů se vytváří uměle "hranice", která byla
předtím zrušena. Při neagresivním sexu má pacient šanci naučit se jemnosti
a něžnosti a vypořádat se s tématy, jimž se dosud vyhýbal: se slabostí,
bezmocností, pasivitou - jinak řečeno - s vlastním citovým světem.

Je nápadné, že všechny oblasti, které jsou při AIDS potlačovány (agrese,
krev, bezohlednost...) přísluší mužské polaritě (jang), zatímco témata,
která se vynořují (slabost, bezmocnost, něžnost, jemnost, ohledy...) patří k
polaritě ženské (jin). Nijak proto neudivuje, že AIDS tak dominuje mezi
homosexuály, kteří se vyhýbají ženám. Nejrizikovějšími skupinami jsou
narkomané a homosexuálové proto, že se nejsilněji vydělují ze společnosti.
Přečasto odmítají či dokonce nenávidí ostatní společnost a odmítání a
nenávist k sobě také přitahují. Při onemocnění se tělo učí opaku
nenávisti, zříká se obrany a rozšiřuje lásku na všechny. Nestojíme před
úkolem sexualitu proklít a potlačit, ale vyvážit čistě tělesnou sexualitu
schopností "duchovního kontaktu", jemuž říkáme "láska".

Co znamená aids z pohledu esoteriky:


AIDS jako kolektivní ohrožení je důsledkem trvání problému, který byl
nastolen rakovinou. Rakovina a AIDS mají obsahově mnoho společného, což
bychom mohli vyjádřit pojmem "churavá láska". Láska míří v první řadě k
duši toho druhého, nikoli k jeho tělu, o to jde sexualitě. Obojí má své
oprávnění - nebezpečná je jen jednostrannost. Sexualita musí být vyvážena
láskou, jinak sklouzne do jednostrannosti, a každá jednostrannost je
"zlá", tj.neúplná a proto nemocná. Naše doba je sexualizovaná, ale bez
lásky. Zdůrazňováním sexuality se snažíme nahrazovat připravenost k lásce.
Sexualita slouží k uspokojení rozkoše, a to především vlastní. "Partner"
je tu jenom pomocným prostředkem. Láska naproti tomu vyžaduje opravdové
setkání s druhým člověkem. Setkání s "tím druhým" je však vždycky procesem
vyvolávajícím strach, neboť se dotýká podstaty vlastního bytí. Setkání s
druhým člověkem je pokaždé setkání s vlastním stínem. Proto je partnerství
tak nesnadné. Láska je spíše prací než rozkoší. Láska napadá hranice
našeho ega a chce, abychom se otevřeli.

Vývoj v rámci homosexuální komunity mířil dlouhou dobu od stálého
partnerství s jednou osobou k promiskuitě. Čím více se láska odděluje od
sexuality, tím rychleji zevšedňují sexuální podněty, sexuální podráždění
musí být stále originálnější, nápaditější a rafinovanější, abychom dosáhli
vzrušení. Z toho vyplývají i extrémní sexuální praktiky, které degradují
partnera na pouhý stimulátor.

AIDS

Příznaky aids:

Mnozí infikovaní nemají žádné příznaky. Mezi časté příznaky jinak patří
trvalé únava, bolesti v kloubech či svalech, opakované horečky se zimnicí
a nočním pocením. Časté bolesti v krku, zvětšené uzliny, kašel, časté
nachlazení, opary, kvasinkové a jiné infekce, ztráta chuti k jídlu,
hubnutí, průjmy, neobvyklé vyrážky na kůži, změny barvy kůže, zvláště
červenofialové zabarvení. Když nemoc postupuje, objevují se: zápal plic
vyvolaný pneumocystou, kožní rakovina, tuberkulóza a jiná infekce vedoucí
k smrti.